Informační server HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY |

Sídliště vznikalo, a vlastně ještě vzniká v jednotlivých etapách od roku 1980, kdy bylo dokončeno prvních asi 1780 bytových jednotek. Celé sídliště by po svém definitivním dokončení mělo mít okolo 7270 bytů.

Rybník napájený potoky Chvalka a Svépravickým. V této oblasti bývala rozsáhlá rybniční soustava, zrušená v 19. století. Vlastní rybník Martiňák byl obnoven v polovině minulého století a v roce 2010 byla dokončena jeho poslední revitalizace. V roce 1990 byl rybník a jeho okolí vyhlášen „Oblastí klidu Klánovice – Čihadla“ (Pozn.: dnes Přírodní park Klánovice-Čihadla).

V místech současné přírodní rezervace probíhala těžba písku až do konce 19. století. Po té byl prostor postupně zaplaven Svépravickým potokem. Současný stav je dílem náletových rostlin, zbytky odumřelých stromů pak ční z vody dodnes. Rezervace má rozlohu 30 hektarů, byla vyhlášena v roce 1968 a chrání mokřadní společenstva, zároveň se jedná o významné hnízdiště ptactva.

Suchý poldr Čihadla je vodní dílo na říčce Rokytce sloužící k zachycování povodňových vod. Poldr vznikl v letech 2007 až 2008, kdy byla odstraněna betonová koryta a vytvořen přírodní, meandrující tok s tůněmi.

Starobylý kostel pochází z období 1227 až 1236. Kostel stojí na místě kaple, která stála u tvrze. Jedná se o jednolodní románskou stavbu pevnostního charakteru. Kostel tedy v případě potřeby mohl sloužit jako pevnost, útočiště pro obyvatele z okolí.

Další z řady rybniční soustavy (obdobně jako Martiňák), která zde byla založena pravděpodobně již ve 14. století. V letech 2007 až 2008 bylo provedeno odbahnění Kyjského rybníku, ke kterému bylo využito sacího bagru.

Název lokality je odvozován od jména obce, která zde byla založena v roce 1812. V té době zde bylo panství generála Aloise z Lichtensteina. Současný les byl vysazen v druhé polovině minulého století a v současnosti je obhospodařován způsobem, který má co nejvíce připomínat přirozené přírodní poměry.

Zámeček stojí na místě původní tvrze, vypálené v roce 1648 Švédy. V 70. letech 19. století zakoupil pozemek zemský advokát V. Linhart a postavil si zde rodinné sídlo v podobě novobarokní vily. Následně se majitelé často střídali, a rovněž zámeček prodělal změny až na současnou novogotickou podobu. V současnosti zámeček vlastní, tak jako před válkou, židovská obec, která jej pronajala soukromému zdravotnickému zařízení.

Přírodní památka chrání jediný odkryv prvohorního Pražského zlomu, což je významná porucha zemské kůry. Území bylo jako chráněné vyhlášené v roce 1988 a rozkládá se na ploše 0,36 hektaru.

Stanice Hloubětín byla otevřena v říjnu 1999, tedy zhruba o rok později než okolní stanice na trase B. Vlaky jezdí pod raženou stanicí v hloubce asi 26 metrů.