B3.4 BIOMONITORING ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

B3.4.1 Výsledky vyšetření klíšťat Ixodes ricinus na promořenost původcem lymeské borreliózy a virem klíšťové meningoencefalitidy v roce 2007

V roce 2007 bylo standardní metodou vlajkováním provedeno monitorování aktuální promořenosti klíšťat původcem nákazy lymeské borreliózy a klíšťové meningoencefalitidy ve vytypovaných lokalitách na území hl. m. Prahy.

Sběr klíšťat byl prováděn pracovníky Hygienické stanice hl. m. Prahy – ústředí, oddělení DDD protiepidemického odboru Hygienické stanice hl. m. Prahy, ve spolupráci s pracovníky poboček Hygienické stanice – Centrum, Jih, Západ, Východ a Sever. Vyšetření provedla Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu SZÚ Praha a Národní referenční laboratoř pro arboviry KHS Ostrava.

Klimatické podmínky – mimořádně teplá zima, příznivé počasí a teploty na jaře v roce 2007 ovlivnily množství výskytu klíšťat. Teploty se v době sběru pohybovaly v rozmezí 20–30 °C (jasno až polojasno). Do laboratoří se k vyšetření odevzdalo ve většině případů požadované množství klíšťat.

Dle písemného sdělení Národní referenční laboratoře SZÚ pro lymeskou borreliózu je na území hl. m. Prahy potvrzena pozitivita v průměru 11,21 % a maximální pozitivita byla 23 % (viz tabulka).

Výsledky vyšetření klíšťat na přítomnost viru klíšťové meningoencefalitídy byly ve všech lokalitách hodnoceny jako negativní.

Neobvykle zvýšený výskyt klíšťat ve volné přírodě signalizuje nezbytnost dodržování preventivních opatření (vhodný oděv, používání repelentů, včasné odstranění klíštěte, včetně dezinfekce místa přisátí klíštěte, očkování).

Tab. B3.6 Promořenost klíšťat původcem klíšťové meningoencefalitidy – lokality dodané oddělením DDD HS hl. m. Prahy v roce 2007

Zdroj: HS HMP

Tab. B3.7 Promořenost klíšťat původcem Lymeské borreliózy – lokality dodané oddělením DDD HS hl. m. Prahy v roce 2007

Zdroj: HS HMP

B3.4.2 Aerobiologický monitoring ovzduší v Praze

Od 60. let 20. století se začala v Evropě rychle rozšiřovat síť monitorovacích stanic, která umožňuje na základě vzájemného porovnání výsledků výrazně upřesnit předpovědi vývoje pylové sezóny. Pylová sezóna probíhá každý rok trochu jinak. Důvodem je rozdílná meteorologická a tím i fenologická situace v jednotlivých letech, především vývoj průměrných denních teplot a vlhkosti. V jednotlivých letech se navíc významně liší intenzita pylové sezóny pro různé rostlinné druhy, tedy množství pylu, které určité rostliny na daném území uvolní do ovzduší a které tedy může ovlivňovat míru potíží alergického člověka. Československo se zapojilo do sítě Evropské pylové informační služby v roce 1992. V roce 2007 bylo na území České republiky v provozu celkem 11 monitorovacích stanic Pylové informační služby.

Pražská stanice začala pracovat v březnu 1993. Do června 1995 byla umístěna na poliklinice Karlovo náměstí, poté byla z provozních důvodů přemístěna do areálu Státního zdravotního ústavu ve Šrobárově ulici. V roce 2007 byla v provozu od 26. února do konce října (v době přípravy tohoto příspěvku byla ještě v provozu, tedy začátek října 2007).

V Praze a obecně v České republice patří k nejvýznamnějším aeroalergenům v jarním období (dominuje pyl stromů) pylová zrna břízy (Betula), v širším pojetí celá čeleď Betulaceae; pyl jednotlivých zástupců této čeledi vykazuje značnou zkříženou reaktivitu. To znamená, že člověk alergický na jeden druh této čeledi, může mít potíže i při kontaktu s dalšími jejími zástupci. V letním období jsou jednoznačně nejvýznamnější skupinou aeroalergenů trávy (Poaceae). Také pyl trav se vyznačuje velmi silnou zkříženou reaktivitou mezi jednotlivými zástupci. Výrazně také v tomto období stoupá koncentrace spor plísní v ovzduší, především rodu Cladosporium a Alternaria. Pro podzimní období je typická dominance pylu plevelů, především pelyňku (Artemisia). Pylová zrna ambrózie (Ambrosia), která jsou důležitým alergizujícím aeroalergenem v Maďarsku, na Slovensku a částečně i na jižní Moravě, se v posledních letech pravidelně objevují také ve spektru pražských aeroalergenů konce léta a začátku podzimu (viz graf). S ohledem na explozivní šíření ambrózie po Evropě v posledních letech je třeba výskyt tohoto alergenu pečlivě monitorovat a urychleně zahájit preventivní opatření k jeho eradikaci v oblasti Prahy. V srpnu také obvykle vrcholí sezóna plísní, koncentrace jejich spor v ovzduší řádově převyšuje koncentraci všech pylových alergenů tohoto období.

Pylová sezóna 2007 začala nezvykle brzy – už ve druhé polovině ledna – ale byla poměrně slabá a trvala podobně jako v předchozích letech do konce září až začátku října. Jako obvykle rozkvetly jako první lísky (Corylus) a olše (Alnus) (viz graf). V období zachyceném na grafech (Alnus) už tyto dřeviny dokvétaly. Sezóna břízy (Betula) probíhá obvykle společně se sezónou jasanu (Fraxinus). Bříza rozkvetla také dříve než bývá obvyklé – v posledních dnech března – a její sezóna byla průměrně silná. Vrcholu dosáhla v první polovině dubna, poté koncentrace tohoto alergenu v ovzduší již rychle klesala (viz graf). Sezóna trav (Poaceae) se v roce 2007 rozběhla již na přelomu dubna a května, což je asi o dva týdny dříve oproti dlouhodobému průměru, a svou intenzitou byla průměrná. Nejvíce pylu trav se v ovzduší objevovalo od poslední dekády května do konce druhé dekády června, vrcholu sezóny dosáhly trávy na začátku června. V průběhu července se v ovzduší Prahy objevovalo už jen podprůměrné množství pylu trav. S několika menšími vrcholy se vzdušná koncentrace tohoto pylu držela na alergologicky významné úrovni do konce července. Poté již bylo množství pylu trav v ovzduší zanedbatelné (viz graf). Pelyněk (Artemisia) se začal pravidelně objevovat v ovzduší v poslední dekádě července. Jeho sezóna byla v Praze poměrně silná, vrcholu dosáhla mezi 5. a 15. srpnem (viz graf). Naopak ambrózie (Ambrosia) měla letos velmi slabou sezónu, což bylo způsobeno deštivým a chladnějším počasím ve druhé polovině srpna a v září. V pražském ovzduší se tento alergen letos objevoval jen ojediněle. V době přípravy tohoto přehledu (začátek října) sezóna ambrózie již doznívala (viz graf). Od začátku září byla celková koncentrace všech pylových zrn v ovzduší již jen velmi nízká.

Předkládané grafy zachycují koncentraci nejvýznamnějších pylových alergenů v pražském ovzduší za posledních 6 let, tedy od roku 2002 do konce září 2007.

Obr. B3.10 Koncentrace pylu ambrózie v ovzduší Praha, 1993–2007

Zdroj: PIS

Obr. B3.11 Koncentrace pylových alergenů v ovzduší Praha, 2002–2007

Zdroj: PIS

Obr. B3.12 Koncentrace pylových alergenů, Praha 2007

Zdroj: PIS

B3.4.3 Bioindikační monitoring životního prostředí – pravidelné sledování živé složky na vybraných lokalitách

Chemické a fyzikální faktory, ovlivňující kvalitu životního prostředí, se sice daří měřit stále přesněji, ale problémem zůstává objektivní interpretace a vyhodnocení co získaná čísla znamenají pro zdraví místních obyvatel. Pro jednotlivé škodliviny sice existují smluvní hygienické normy (subjektivní a v různých státech leckdy odlišné), ale v praxi obvykle působí několik faktorů současně a pak je výsledné hodnocení o to problematičtější, že přistupují vlivy synergismu (vzájemného ovlivňování účinků).

Bioindikační monitoring naopak dává možnost sledováním reakcí organismů přímo hodnotit biologickou kvalitu prostředí a účinky celého souboru zde působících vlivů, posoudit míru přijatelnosti pro lidskou populaci. Tím, že jsou některé druhy na znečištění citlivější než člověk, mohou zhoršování kvality prostředí signalizovat s předstihem a umožnit včasná protiopatření.

Použitá metodika: na vybraném dílčím území se během roku provede inventarizace vybraných skupin rostlin a živočichů s výraznou výpověďní hodnotou.

Vybraných území je celkem 5, takže po pěti letech se na každém takovém území invetarizace opakuje. Tím se získá nejen zpráva o současném stavu, ale srovnáním s předešlými etapami i změny a vývojové tendence.

Zpracovaná modelová území:

Divoká Šárka – roky 1984, 1988, 1993, 1998, 2003
Prokopské údolí – roky 1984, 1989, 1994, 1999, 2004
Pitkovické údolí, Uhříněveská obora – roky 1985, 1990, 1995, 2000, 2005
Soutok Berounky s Vltavou – roky 1986, 1991, 1996, 2001, 2006
Trojská kotlina – roky 1987, 1992, 1997, 2002, 2007.

Aktuálně v roce 2007 byla zpracována Trojská kotlina s těmito výsledky:

Bioindikační monitoring Trojské kotliny se tímto pátým zpracováním uskutečňuje již dvacet roků a díky zájmu přírodovědců jsou v řadě zpracovávaných skupin k dispozici i údaje z doby před rokem 1987. Díky tomu je možno touto metodou popsat nejen současný stav a kvalitu prostředí, ale i vývojový trend porovnáním s minulostí a odhadovat extrapolace do budoucnosti.

Zvláštností dat roku 2007 je také zachycení sukcesních jevů návratu života na území vltavské nivy, postižené v roce 2002 katastrofální záplavou a do značné míry přeměněné jak co do krajinného reliéfu, tak i substrátu, smeteného odnosem, nebo nabohaceného náplavem.

Překvapivě rychlá sukcese těchto povodní denaturovaných stanovišť byla zjištěna ve skupině lišejníků, vrátilo se sem 23 druhů. Přírůstky však byly zjištěny i na některých dalších územích (Salabka, Trojská, Velká skála) navzdory negativnímu vlivu rozvíjející se turistiky, zarůstání a zastiňování některých partií. Nejvyšší a stále rostoucí diverzita je v PP Velká skála, kam již zřejmě nezasahuje zvýšená údolní koncentrace atmosférických polutantů. I tak je zde však stále dosti hojný kdysi zcela dominantní kyselomilný toxitolerant Lecanora conizaeoides, ale přibývají i citlivé druhy, indikující odsíření ovzduší. Začíná dokonce nástup nejcitlivějších lišejníků keříčkovitých.

Ve skupině mechorostů nevymizel na celém území ani jeden druh, u některých byl zjištěn pouze kvantitativní úbytek. Přibyly však tři druhy nové, z dílčích částí byl největší rozvoj diverzity zaznamenán na RPP Bohnická (9 druhů, dříve známých jen z jiných částí Trojské kotliny) a Sklenářka (6 druhů).

Zjištěné změny vyvolává hlavně ruderalizace a nitrifikace (za současného ústupu jiných složek znečištění), vyvolávající invazi druhů adaptabilních na tyto podmínky. K tomu přistupují i změny oroklimatu.

Výsledky botanického průzkumu byly porovnávány i se staršími údaji za posledních 30 let. Pro bioindikační hodnocení výsledků jsou využita „Ellenbergova čísla“, vyjadřující ekologické nároky druhů.

Aktuální porovnání s rokem 2002 indikuje úbytek 38 druhů nezjištěných, naproti tomu 111 nových, takže celkově je o 73 druhů více než před 5 lety. Jedná se převážně o nárůst počtu nežádoucích invazivních druhů, konkurujících na narušeném povrchu druhům cílovým, a druhů nepůvodních. Je však pozorováno i mírné šíření druhů ohrožených díky zlepšenému stavu a managementu některých lokalit.

Obr. B3.13 Přehled počtu druhů nalezených a předpokládaných podle bioindikačních skupin a období

Zdroj: ČSOP

Rozbor změn neindikuje významné změny působení polutantů. Snížené zastoupení druhů světlomilných je vyvoláno zarůstáním a zastíněním některých lokalit.

V dlouhodobém přehledu je graficky vyjádřen podíl druhů zavlečených, invazivních, archeofytů, přechodně zplaňujících, naturalizovaných, a neofytů. Všechny tyto křivky mají derivační odchylky (extrémy) kolem roku 1990 (indikace vlivu změn hospodářsko-politického systému) a 2002 (projev záplavy).

Průzkum malakofauny byl soustředěn zejména na záplavové území, vzhledem k tomu, že v ostatních částech nebyly pozorovány významné změny kromě vlivu pozvolného zarůstání některých částí, tendenci ke snižování vlhkosti a jiných místních vlivů, nesouvisejících přímo s působením změn antropogenního znečištění prostředí.

Drastická degradace této složky fauny v nivě Vltavy vlivem záplavy jen zvolna ustupuje a nesměřuje k obnově původního bohatství lužního společenstva vlivem nepříznivého managementu podnikem Povodí Vltavy – ačkoliv karbonátové obohacení nivních půd z nových náplavů by mělo naopak podporovat rozmach měkkýšů.

Motýli: Oproti roku 2002, kdy byl stav této složky mírně pokleslý, došlo k nárůstu nejen celkového počtu druhů, ale i šíření citlivých reliktů, takže zavedený bioindikační index vzrostl z hodnoty 41,55 v roce 2002 na 44,10 v roce 2007, čímž se téměř vyrovnal s předpovodňovým indexem 45,60 v roce 1997. Nejnápadnější změnou je návrat vřetenušky Zygaena laeta, hojné do poloviny minulého století, která pak ale postupně zcela vymizela.

Střevlíci: Rok 2007 byl pro tuto skupinu klimaticky příznivý – mimořádně teplá zima, teplé a suché jaro až do července a teprve v srpnu nastal teplotně návrat k normálu. Na řadě míst došlo k pozitivním změnám prostředí díky optimálnímu managementu, zejména v oblasti nad botanickou zahradou. Podobně působí kvalitní údržba Salabky a Havránky, jinde (např. v Haltýřích) postupuje ruderalizace, zarůstání. Významné je doznívání následků záplavy ze 14. 8. 2002, kdy zde hladina Vltavy vystoupila až o 10 metrů.

S využitím bohatých archivních materiálů od roku 1984 je možno zde napočítat celkem 224 druhů. V roce 2007 bylo nalezeno 158, což představuje oproti roku 2002 obohacení o 10 druhů – i když 15 druhů, zjištěných v roce 2002 letos nalezeno nebylo.

Ze změn na dílčích územích jsou nejpozoruhodnější pobřežní partie, kde nejen došlo k úplné obnově, ale počet druhů nyní zastižený je oproti stavu před povodní dvojnásobný (!!!). Zdejší povrchy jsou totiž po povodni stanovištně příznivější, ale i tak je průběh rychlé sukcese překvapivý, objevilo se zde 11 nových druhů.

Obojživelníci, plazi, ptáci: Z hlediska těchto skupin se negativně projevuje rostoucí tlak návštěvnosti a způsob úpravy břehů po záplavě.

V případě obojživelníků byl zjištěn úbytek pouze kvantitativní, žádný druh nevymizel. Naproti tomu z 5 druhů fauny plazů se vůbec nepodařilo dohledat nějaké zbytky u 3 dříve se vyskytujících druhů (slepýš, užovka hladká, ještěrka zelená). Dominantní skupina ptáků (71 druhů) je v tomto zpracování podrobně roztříděna podle nároků na potravu i hnízdní prostředí. Porovnání s minulostí zatím nebylo proveditelné, protože takto zavedená progresivní metodika je zde použita poprvé, její výpovědní hodnota o probíhajícím trendu se plně prokáže až po opakování inventarizace.

Z hlediska působení městského znečištění atmosférickým přenosem je situace indikována jako stabilizovaná s tendencí k mírnému zlepšování. Působí to patrně (soudě zejména podle lišejníků) postupující posun dominantní složky atmosférického znečištění od zhoubnějšího SO₂ k NO_x a NH₃, podporující eutrofizační bujení invazivních ruderálů. V tomto směru je také indikován gradient rostoucího znečištění od horní hrany bohnické plošiny dolů do méně větraného údolí vltavského meandru.

O mimořádně zajímavé příležitosti sledování sukcesí na denaturovaném záplavovém povrchu a získaných výsledcích je pojednáno u jednotlivých zpracovávaných skupin.

Obr. B3.14 Srovnání počtů druhů nalezených v letech 2002 a 2007 podle stanovišť

Zdroj: ČSOP

Obr. B3.15 Změny v poměrném zastoupení adventivních druhů na jednotlivých plochách a v rámci celé Trojské kotliny v průběhu posledních 30 let

Zdroj: ČSOP

OBSAH AUTOŘI ZKRATKY

KRAJINA

DALŠÍ KAPITOLA