Svrchní proterozoikum
 |
Obr. 5/1. Plošné rozšíření svrchního
proterozoika na zmenšené přehledné geologické mapě Prahy a okolí.
Sestavil J. Kovanda |
Na geologickém obrazu území Prahy
a jejího okolí se velmi významným podílem účastní horniny svrchního proterozoika
(starohor), jejichž stáří dosahuje něco přes půl až téměř tři čtvrtiny
miliardy let. Odhadovaná mocnost celého komplexu čítá okolo 8 000 m. Je součástí
velké regionálně geologické jednotky středních Čech - Barrandienu, a to jak jeho
severozápadního, tak jihovýchodního křídla. Proterozoické horniny vystupují
zčásti přímo na povrch terénu, zčásti jsou kryty mladšími uloženinami v severní
i jižní, resp. jihovýchodní části území mapy. Hluboko pod povrchem pak tvoří
podloží prvohorní pánve Barrandienu.
Proterozoické horniny se na území Prahy
a v jejím okolí tvořily v mořském prostředí. To mělo - podle řady znaků - z
větší části hlubokovodní ráz, zčásti ale šlo i o mělkovodnější podmínky. Ze
širšího pohledu jde patrně o analogie prostředí dnešních ostrovních oblouků a
aktivních kontinentálních okrajů.
Proterozoické usazeniny barrandienské
oblasti jsou zastoupeny z největší části špatně vytříděnými úlomkovitými
horninami řady břidlice-prachovce, drobami různé zrnitosti a posléze slepenci.
Horniny byly ukládány hlavně činností turbiditních proudů, podmořských skluzů a
bahnotoků. Současně se sedimentací v určitých obdobích probíhala také vulkanická
činnost, kdy místy docházelo k podmořským výlevům nejprve zásaditých a později i
kyselejších láv (bazaltů, andezitů, ryolitů) a k explozím, vedoucím ke vzniku
sopečných tufů.
 |
Foto 5/1.
Strmý svah kaňonu Vltavy s. od Prahy budovaný drobami, prachovci a břidlicemi
kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika.
Foto J. Kovanda |
Možnosti podrobnější
stratigrafické klasifikace prekambria Prahy a okolí jsou omezené (např. J. Mašek in
Z. Pouba et al., 2000). Základní chronostratigrafické zařazení této jednotky se
opírá o mikropaleontologické nálezy, radiometrické datování a o vztah k
nejstaršímu členu barrandienského paleozoika - kambriu. Tento vztah (studovaný mimo
území naší mapy) je vyjádřen již dávno známou úhlovou diskordancí,
obrážející předkambrické zvrásnění svrchnoproterozoické jednotky i následný
mocný odnos.
Geochronologická data, získaná různými
metodami (K-Ar, Rb-Sr, U-Pb) z vulkanitů i sedimentů barrandienského prekambria se
pohybují od 525 do 700 milionů let. Zjištěné mikrofosilie jsou charakteristické pro
svrchnoproterozoické jednotky rifej a vend (M. Konzalová - B. Pacltová in Z. Pouba et
al., 2000).
Obdobné komplexy, jako je prekambrium
pražské resp. celé středočeské oblasti, známe i odjinud. Nejvíce podobností
nacházíme ve svrchnoproterozoické formaci francouzské Bretaně a Normandie zvané
briover.
Barrandienské proterozoikum dělíme na
základě litologických charakteristik do několika částí. Základními
litostratigrafickými jednotkami jsou starší kralupsko- zbraslavská skupina
(obsahující vulkanity) a mladší štěchovická skupina (bez vulkanitů).
Kralupsko-zbraslavská skupina se dále člení na dvě souvrství (resp. podskupiny).
Starší z nich je blovické souvrství, charakterizované přítomností vulkanitů
bazaltového složení a silicitů, a nad ním je souvrství davelské s kyselými a
intermediálními vulkanity (včetně tufů) a s lečickými vrstvami jako nejvyšším
členem. Štěchovická skupina se dále nedělí. Její součástí jsou i polohy
dobříšských slepenců.
 |
Foto
5/2. Silicity (buližníky) v ústí rokle Šáreckého potoka. Součást
kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika v Praze-Šárce. Foto J. Kovanda |
Komplex hornin barrandienského
proterozoika je tektonicky porušen a velmi slabě regionálně metamorfován. Intenzivní
předkambrické tzv. kadomské (assyntské) vrásnění je doloženo přítomností
velkých vrás, břidličnatostí, zlomy, pásmy drcení aj. Předkambrická regionální
přeměna se projevuje hlavně ve vulkanitech, a to vznikem albitu, chloritu, epidotu aj.,
méně v sedimentárních horninách (vznikem sericitu, albitizací plagioklasů).
Proterozoické soubory jsou navíc postiženy i paleozoickými (zejména variskými) a
mladšími deformacemi, hlavně radiálními poruchami (zlomy, přesmyky aj.), což
dokládají přítomné žíly.
Některé proterozoické horniny Prahy a
okolí mohou mít praktický význam jako stavební, příp. i jiné suroviny. O jejich
dobývání v minulosti svědčí zejména četné lomy nacházející se např. podél
Vltavy.
Surovinou pro výrobu stavebního a
silničního kamene a drceného kameniva mohou být za příznivých okolností
především droby a vulkanity, jakož i silicity (buližníky). V současné době je v
širokém okolí největší těžebnou kamene a kameniva velkolom ve Zbraslavi, kde se
těží hlavně vulkanogenní horniny davelského souvrství. Donedávna měl obdobný
význam klecanský velkolom těžící kontaktně metamorfované droby.
Zvětralé a navětralé zjílovělé
proterozoické prachovce a břidlice představují místy cihlářskou surovinu (cihelny v
Uhříněvsi a Dolních Jirčanech, okolí Dolních Břežan). Proterozoické silicity se
zkoušely jako surovina k výrobě ferosilicia, a též jako prubířské kameny. K tomuto
účelu bylo možno použít spíš některých kontaktně přeměněných drob.
Proterozoikum severní části Prahy a přilehlého okolí
V severní části území mapy (tedy při
s. okraji Prahy) se vyskytuje petrograficky poměrně monotonní proterozoický komplex
většinou v nesouvislých menších plochách zvl. na elevacích; v souvislejších
profilech pak vystupuje v údolí Vltavy a dalších toků. Proterozoikum tu je
součástí sz. křídla Barrandienu a litostratigraficky patří kralupsko-zbraslavské
skupině, a to její starší části. (Typová lokalita této jednotky se nachází mimo
území mapy v Dolu sv. od Libčic n. Vlt.). Z regionálního hlediska jde o součást
tzv. zbirožsko-šáreckého pruhu, charakterizovaného výskyty buližníků.
 |
Foto 5/3.
Balvanitý rozpad masívních silicitů (buližníků) kralupsko - zbraslavské skupiny v
Praze-Šárce.
Foto J.Kovanda |
Horninový soubor proterozoika v s.
okolí Prahy zahrnuje převážně usazené horniny (resp. jejich velmi slabě
přeměněné ekvivalenty) - droby, prachovce a břidlice, spolu s charakteristickými
vložkami silicitů (buližníků) a černých břidlic. Jen ojediněle se vyskytují
horniny vulkanického původu - bazalty, resp. metabazalty (dříve spility). Zřetelné
usměrnění a slabá fylitizace se projevuje v západním i východním úseku s.
částí území, např. z. od Horoměřic a Úholiček, sv. od Troje a v Ďáblicích. Ve
středním úseku - v Povltaví - jsou horniny metamorfně téměř nepostižené. Vcelku
převažují droby nad prachovci a břidlicemi. Jde zpravidla o mnohonásobné
střídání poloh těchto horninových skupin, odkrytých dobře např. v údolí Vltavy,
v Drahanském údolí či v některých lomech (Klecany). Nezřídka tyto horniny tvoří
různě velká nepravidelná tělesa. V Tichém údolí aj. lze např. v drobách
pozorovat uzavřená tělesa prachovců o rozměrech několika desítek metrů.
Droby jsou masívní, místy usměrněné
černošedé horniny. Většinou jsou jemně a středně zrnité, jen v menších
výskytech bývají hrubě zrnité. Jsou tvořeny jednak základní hmotou,
odpovídající většinou prachovcům, jednak úlomky psamitových (pískových)
rozměrů, tvořenými křemenem, živci (hlavně albitem, vzácněji draselným živcem),
horninami sedimentárními i vyvřelými, chloritem, muskovitem, místy biotitem aj. V
nepatrném množství se vyskytuje uhlíkatý pigment, některé těžké minerály
(epidot, amfibol, pyroxen, zirkon, turmalín, granát) aj. Poměr základní hmoty a
psamitických úlomků značně kolísá.
 |
Foto 5/4.
Lavicovitě vrstevnaté hrubozrnné tufy ryolitů a dacitů davelského souvrství
kralupsko-zbraslavské skupiny ve velkolomu u Zbraslavi.
Foto J. Kovanda |
Prachovce a břidlice jsou
černošedé, často jemně laminované. Tvoří vložky v drobách, s nimiž se rytmicky
střídají nebo jsou s nimi v chaotickém vztahu. Ve složení prachovců a břidlic se v
různém poměru uplatňují hlavně zrníčka křemene a živců spolu s jemnými
šupinkami slíd a chloritu. Pigmentaci působí především uhlíkatá substance,
přítomná jen v nepatrném množství. Významněji (až několik %) je přítomna v
černých (grafitoidních) břidlicích.
Silicity (známé spíše pod starším
názvem buližníky) vystupují v protáhlých proměnlivě mocných tělesech o délce od
desítek m do 2 km. Tvoří významné hřbety a elevace (Ládví v Ďáblicích, Kozí
hřbety, Divoká Šárka, aj.). Bývají černošedě i jinak (narůžověle, nafialověle
šedě) zbarvené, většinou masívní, zčásti i usměrněné; nezřídka jsou
brekciovité, s četnými žilkami druhotného bílého křemene. Jsou složeny prakticky
výhradně z křemene v podobě mikroskopické mozaiky zrnek nestejnoměrné velikosti,
protínané žilkami tvořenými hrubšími zrnky. Ve stopách je přítomný uhlíkatý
či hematitový pigment, jemný muskovit aj. Silicity bývají provázeny černými
břidlicemi, z nichž jsou uváděny nálezy mikroorganismů (bakterií, sinic - B.
Pacltová - Z. Pouba, 1975).
Tělesa velmi slabě metamorfovaných
bazaltů (metabazaltů - spilitů) jsou známa pouze z výskytů u Dolních Chaber. Jde tu
o šedozelené, vcelku masívní horniny, složením odpovídající zeleným břidlicím.
Obsahují albitizovaný plagioklas, aktinolit, minerály zoisit-epidotové skupiny, zbytky
pyroxenu, leukoxen, též něco křemene, karbonátu aj. (J. Zoubek in Straka et al.,
1989). Jsou tu pravděpodobně přítomny i bazaltové tufy (metatufy).
Proterozoikum jv. části Prahy a přilehlého okolí
Proterozoický komplex při j. a jv. okraji
Prahy a v jejím jv. okolí (okolí Zbraslavi, Kunratic, Uhříněvsi, Úval, Říčan a
Jílového) se liší od proterozoika s. okolí Prahy nejen nižším stářím, ale i
celkovým rázem horninových souborů. Patří k jv. křídlu Barrandienu a zahrnuje
vyšší část kralupsko-zbraslavské skupiny, tedy převážně davelské souvrství,
spolu s daleko více rozšířenou skupinou štěchovickou.
Kralupsko-zbraslavská skupina
Horniny patřící kralupsko-zbraslavské
skupině vystupují v rámci území mapy na dvou místech - jednak při j. okraji
Zbraslavi, jednak v Říčanech a v jejich j. okolí. V obou případech jde o
antiklinální struktury, které vystupují z podloží štěchovické skupiny.
V okolí Zbraslavi patří horninový sled
téměř výhradně davelskému souvrství (např. Röhlich - Fediuk, 1964) odkrytému v
údolí Vltavy a Břežanského potoka, na okolních výšinách i ve zbraslavském
velkolomu. Souvrství buduje silně protaženou antiklinálu utínanou na SZ závistským
přesmykem.
Na Říčansku vystupuje horninový soubor
kralupsko- zbraslavské skupiny v brachyantiklinále, která je na V přerušena
granitoidy středočeského plutonu a zčásti překryta prvohorními sedimenty
tehovského metamorfovaného ostrova. V jádře antiklinály vystupují sedimenty s
menšími tělesy bazaltu a silicitu. Tyto horniny představují nejvyšší část
starší jednotky (blovického souvrství) kralupsko-zbraslavské skupiny.
K sedimentárním horninám zmíněné
starší jednotky patří páskované břidlice a prachovce s vrstvičkami drob (u
Svojšovic) a droby. Mezi těmito drobami, které jsou převážně jemně a středně
zrnité, jsou i hrubozrnné až slepencovité droby (na Holém vrchu u Otic).
Hlavní těleso výlevného bazaltu je
mocné několik desítek metrů a probíhá v j. okolí Říčan ve směru SSV-JJZ.
Hornina je zelenavá, usměrněná a obsahuje křemenné mandličky, albit, amfibol a
chlorit. Další ojedinělá tělesa, tvořená masívním, hruběji zrnitým bazaltem,
jsou patrně ložní žíly.
Davelské souvrství je charakterizováno
hlavně přítomností vulkanitů středního a kyselého složení, vzniklých
podmořskými výlevy a explozemi. Bazalty jsou ojedinělé. Přítomny jsou i usazené
horniny - prachovce a břidlice s drobami, jakož i smíšené horniny (tufity). Soubor
hornin davelského souvrství na Říčansku obsahuje ve srovnání se Zbraslavským
méně výlevů a vcelku jemněji zrnitá pyroklastika. Sled hornin davelského souvrství
uzavírají černé prokřemenělé břidlice lečických vrstev.
Mezi vulkanity davelského souvrství lze
odlišit několik hlavních typů. V ojedinělých ložních žilách, až několik
desítek metrů mocných, vystupuje intruzívní andezit, označovaný jako křemitý
spilit a tvořený albitem, chloritem, křemenem aj. (j. od Záběhlic - zde s výskytem
axinitu, aj.). V zářezu u zbraslavského nádraží je zastiženo výlevné těleso
bazaltu ve formě polštářových láv (např. Röhlich - Fediuk, 1964).
Ryolit (resp. albitický ryolit) tvoří
velké výlevné těleso, několik set metrů mocné, a několik menších těles jz. od
Zbraslavi. Je jím mj. tvořen vrch Cukrák. Jde o značně světlou horninu bohatou
křemenem, s drobnými albitovými vyrostlicemi.
Mezi horninami davelského souvrství
převládají tufy ryolitu a dacitu. Mají různou zrnitost a podle toho je možno
odlišovat celistvé tufy popelové, pískové (krystalové a litické) a posléze tufy
lapilové a aglomerátové, které jsou nejhrubší. Popelové tufy bývají namodrale či
nazelenale šedé, ostrohranné, často jemně páskované. Pískové a hruběji zrnité
tufy obsahují jemnou základní hmotu a úlomky písčitých i větších rozměrů.
Nerostnými součástmi v nich jsou albit, křemen, chlorit, jemná slída, úlomky
přeměněných skel, epidot aj. Velké úlomky bývají tvořeny různými vulkanity i
sedimenty.
Lečické vrstvy tvoří dost stálý
vůdčí horizont kolem 100 m mocný, tvořící na povrchu elevace a hřbítky (např.
vrchy Radimovka j. od Předboře či Čihadlo v. od Zbraslavi). Prokřemenělé břidlice
a prachovce lečických vrstev jsou šedočerné, ve zvětralém stavu až bělavé,
často jemně laminované. Bývají deskovitě vrstevnaté. Obsah organického uhlíku v
nich - přes výraznou pigmentaci - nepřesahuje 1 %. Místy jsou lečické vrstvy
vyvinuty jako silicity (vrch Čihadlo).
V břidlicích lečických vrstev z okolí
Vraného a od Otic a Voděrádek popsala M. Konzalová (1981) mikroskopické organické
zbytky. Jde vesměs o sinice a jednobuněčné řasy skupiny Monadofyta.
Štěchovická skupina
Štěchovická skupina (dříve
pospilitová série) tvoří převážnou část jv. úseku území mapy. Jde o areál
vymezený zhruba obcemi a čtvrtěmi Kunratice - Jižní Město - Uhříněves - Úvaly -
Říčany - Zvole. Štěchovická skupina obsahuje téměř výhradně klastické
sedimenty různé zrnitosti - od hornin řady prachovec-břidlice přes droby různé
zrnitosti až po hrubé slepence. Jsou dobře odkryty v údolí Vltavy u Jarova a Vraného
a v údolí Botiče, Rokytky, Břežanského a Říčanského potoka i v řadě
opuštěných lomů. V podloží štěchovické skupiny všude předpokládáme horniny
davelského souvrství.
Břidlice a prachovce tvoří polohy od
jemných lamin až po mocnější lavice, často deskovitě vrstevnaté. Jsou za čerstva
černošedé, po navětrání nazelenalé, destičkovitě rozpadavé. Jsou tvořeny
hlavně směsí jemného muskovitu a chloritu s kolísavou příměsí křemene, živců
aj.
Droby bývají masívní a vyskytují se v
mocnějších - vícemetrových - i tenkých polohách či vrstvičkách. Jsou za čerstva
namodrale šedé, v navětralém stavu nahnědlé či nazelenalé. Zrnitost je
nejčastěji jemná a střední. Droby jsou složeny ze základní hmoty (která
odpovídá většinou prachovci) a z úlomků písčité frakce. Tyto úlomky jsou
tvořeny křemenem, kyselým plagioklasem, draselným živcem a muskovitem, jakož i
úlomky jemnozrnných sedimentů a vulkanitů. Hruběji zrnité droby jsou bohatší
horninovými úlomky.
 |
Foto 5/5. Drobové ("dobříšské")
slepence - parakonglomeráty štěchovické skupiny z Prahy-Modřan.
Foto P. Röhlich |
Slepence a droby či prachovce s
valouny vystupují zhruba ve střední části štěchovické skupiny, a to v různých
úrovních. Nejde tedy o jediný horizont "dobříšského slepence". Slepence
mají ráz paraslepenců. Jejich základní hmota se složením blíží drobě nebo
prachovci a v ní jsou nepravidelně uloženy zaoblené či polozaoblené valouny a
valounky. Z hornin, kterými jsou valouny a valounky tvořeny, jsou nejčastější droby
a prachovce, vzácněji jsou přítomny kyselé i intermediální vulkanity včetně
celistvých tufů, silicity, ojediněle žuly aj.
Nejznámější lokalitou proterozoických
slepenců jsou v našem území Modřanská rokle, další výskyty jsou např. v Horních
Jirčanech, v z. okolí Říčan a i na jiných místech. Proterozoickými slepenci se
podrobně zabývali zejména F. Fiala (1948) a P. Röhlich (1964).
Z geologického hlediska lze za
nejpozoruhodnější objekty svrchního proterozoika považovat mohutná defilé a pěkné
odkryvy v Modřanské rokli, v údolí Šárky a v Tichém údolí, a pak zejména v
údolí Vltavy j. i s. od Prahy. Tato místa bývají cílem geologických vycházek
(např. Chlupáč, 1999).
|