ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ > Příroda, krajina a zeleň > Přírodní parky

Přírodní park Botič-Milíčov

[ Úvodní popis Základní charakteristika Orientační mapa | Tipy k návštěvě a rekreaci Podrobné informaceFotogalerie ]

Použité texty byly pževzaty z brožury Přírodní park Botič-Milíčov vydané v roce 2010 Odborem ochrany prostředí MHMP.

 

Přírodní hodnoty Milíčovského lesa ovlivňují dopady rekreačního využívání území z blízkého Jižního Města

Úvodní popis

Přírodní park při jihovýchodním okraji Prahy pozůstává z údolí Pitkovického potoka od Lipan po soutok s Botičem, podél něhož pokračuje až k okraji přehradní nádrže Hostivař, kde navazuje na přírodní park Hostivař-Záběhlice. Patří k němu i údolí Botiče od mostu dálnice po soutok s Pitkovickým potokem včetně Milíčovského háje a přilehlých rybníků.

Údolní nivy přirozeně meandrujícího Botiče a Pitkovického potoka, obsahuje zvláště chráněná území Pitkovická stráň a Milíčovský les a rybníky.

PP Botič-Milíčov - orientační poloha v Praze
Přírodní park Botič-Milíčov - orientační poloha v Praze 

Základní charakteristika:

Rozloha: 824 ha
Rok vyhlášení: 1984
Městské části: MČ Praha 11, MČ Praha 22, MČ Praha - Újezd u Průhonic, MČ Praha - Petrovice, MČ Praha - Křeslice, MČ Praha - Benice


Orientační mapka:

 PP Botič-Milíčov - orientační mapka odkaz na mapu Prahy
v Atlasu životního prostředí


ikonamapka_proodkaz_doAtlasuZP

Zvláště chráněná území na území parku:

  • PP Milíčovský les a rybníky
  • PP Pitkovická stráň


Soustava NATURA 2000 na území parku:
(odkazy na web AOPK ČR):

 

Naše tipy k návštěvě a k rekreaci:


Lesy a lesoparky:
Milíčovský les

Parky:
bude doplněno

Studánky:
-


Naučné stezky:
NS Povodím Botiče

Trasy podél potoků:
Podél Milíčovského potoka, Podél Botiče, Podél Pitkovického potoka

Páteřní a hlavní cyklotrasy:
bude doplněno


Podrobné informace:

Celé území tvoří břidlice a droby štěchovické skupiny starohor, místy překryté hlinitými pokryvy. Významně se uplatňují i potoční nivy s břehovými porosty. S výjimkou Milíčovského háje, který leží na mírně skloněné plošině, se území parku rozkládá v mělkých údolních zářezech v rovinatém terénu Říčanské plošiny, původně zemědělsky využívané, dnes již zčásti zastavěné.

Svahy jsou nevysoké místy dost strmé, s menšími skalními výchozy. Původně se zde rozkládaly suché pastviny. Výjimku představuje poměrně rozsáhlý Milíčovský háj, který má charakter lipové doubravy s menšími plochami doubrav bikových a střemchových jasenin. Lesní porost je na části narušen výsadbou stanovištně zcela nevhodného smrku ztepilého. Rybníky lemují rákosiny a ostřicové porosty s přechody do olšin. Současné lesní porosty v údolích potoků jsou z valné části uměle vysazené směsi stanovištně nevhodných dřevin včetně cizího trnovníku akátu a borovice černé. V území byl v roce 1995 nalezen nosatcovitý brouk Hypera ononidis, který není znám odjinud z České republiky.

Cenným přírodním objektem je skalnatý ostroh narušený menším lůmkem v zákrutu údolí pod Pitkovicemi, dnes chráněný v přírodní památce Pitkovická stráň. V chráněném území je přirozený skalní výchoz, který je na východní straně otevřen malým stěnovým lůmkem. Převažují tu modrošedé jílovité břidlice se siltovou příměsí svrchnoproterozoického stáří. Úpatí pokrývají svahové hlíny s úlomky břidlic. Místy jsou vyvinuty mělké půdy typu protoranker až hnědý ranker.

Na jeho nevelkém hřbetu roste suchomilný trávník. Podstatu porostu tvoři tráva kostřava žlábkovitá, mezi níž vyniká bohatá populace chráněného koniklece lučního načernalého, křivatce českého, chrpy Triumfettiho a dále mařinky sivé, mochny písečné, rozrazilu klasnatého, jetele horského aj. Zvlášť přísnou ochranu si zaslouží křivatec český, rozkvétající brzo na jaře drobnými žlutými květy. Je to původně středomořský druh, který se zde zachoval jako relikt teplejšího klimatického období, zhruba před 7000 lety. Z živočichů jsou zde nejvýznamnější bezobratlí stepního charakteru, např. střevlík Ophonus puncticollis. Z motýlů otakárek fenyklový i vzácný žluťásek barvoměnný. Pozornost byla věnována výzkumu pavouků a byly zde zjištěny mj. skálovky, cedivečky a skákavky. Hnízdí zde několik běžných druhů ptáků, např. konopka obecná a strrnad obecný. Ze savců stojí za uvedení výskyt myšice lesní.

V minulosti bylo údolí Pitkovického potoka, stejně jako svahy obdobných potoků, využíváno pro pastvu ovcí a koz a rozsáhlé plochy byly tedy nezalesněné. V průběhu 20. století se změnou zemědělského využívání území došlo k náletu a později i k výsadbě nevhodné směsi jehličnatých a listnatých dřevin (včetně akátu a borovice černé).

Úsek Pitkovického potoka od Pitkovic k soutoku s Botičem a kolem Botiče od dálnice po Křeslice představuje enklávy estetické krajiny s nivními loukami, pásy lesa na stráních a dnes se šířícími břehovými porosty, které se spontánně mění v druhotné luhy a postupně jsou osídlovány i drobnou faunou Hodnota území spočívá v jeho krajinném rázu, který je předurčuje jako okrsek volné přírody kompenzující okolní stále silněji urbanizované prostředí.

I když určité partie, zejména zmíněné úseky pod Pitkovicemi a podél Botiče nad Křeslicemi, jeví poměrně příznivý vývoj, je nutno počítat se stoupajícím počtem návštěvníků z okolních sídlišť i s druhotným dopadem velkoměstských imisí. Za předpokladu vhodně zaměřené péče, která se prozatím omezuje především na Pitkovickou stráň, lze území parku udržet v dosavadním příznivém trendu.

Je vlastně až s podivem, že v bezprostřední blízkosti Hájů (Jižní Město) se zachoval rozsáhlý lesní komplex Milíčovský les. Území o výměře 93,3 ha bylo vyhlášeno v roce 1988 za přírodní památku Milíčovský les a rybníky k ochraně zachovalých lesních porostů a mokřadních společenstev.Vzhledem k tomu, že se jedná o plošně rozsáhlé území, je i útočištěm obojživelníků a hnízdištěm mnoha druhů ptáků.

Letecký pohled na PP Milíčovský les a rybníky od jihovýchodu - Milíčovský rybník, Homolka a Vrah


Geologické podloží budují starohorní břidlice štěchovické skupiny, které jsou překryty mj. náplavy potoků. Zachovalý lesní porost je tvořen lipovou doubravou s menšími plochami bikové doubravy a střemchové jaseniny. Součástí chráněného území je i soustava pěti rybníků, další rybníky jsou dále na toku. Rybníky jsou lemovány rákosovými a ostřicovými porosty, které přecházejí do olšin.

Z přírodovědeckého hlediska je zajímavá blatouchová vlhká louka s řadou druhů ostřic. Bylinné patro lipové doubravy je chudé, dominují trávy a ostřice. Na sušších a teplejších okrajích v jižní části lesa roste bohatší černýšová dubohabřina s ptačincem velkokvětým, svízelem lesním a jaterníkem trojlaločným.

Poměrně bohatý je výskyt bezobratlých živočichů například roháče a krajníka hnědého. Vzhledem k tomu, že rybníky jsou lemovány rákosinami a jejich břehy většinou neposkytují snadný přístup do vody, daří se zde obojživelníkům i plazům. Zajímavý je výskyt užovky obojkové. Poměrně nevelké vodní plochy při jarním tahu upoutají i některé vzácné druhy ptáků, např. vodoušů a jespáků. Hnízdí tu labuť velká, polák chocholačka, potápka malá, slípka zelenonohá či kulík říční. V lesních porostech hnízdí např. strakapoud prostřední a lejsek bělokrký.

V lipové doubravě je kromě dubu zimního, dubu letního a lípy srdčité hojné keřové patro. V olšinách na vlhčích místech roste olše lepkavá, vrba šedá a krušina olšová. Místy byl vysázen stanovištně nevhodný smrk. Rozsáhlá bytová výstavba Jižního Města měla samozřejmě dopad na živou přírodu území, neboť jeho rekreační využívání je značné. Opakované přírodovědné průzkumy však ukazují, že živá příroda se s tímto negativním vlivem dokázala vypořádat a tak se dá předpokládat, že při náležité péči budou přírodní hodnoty maloplošných území i celého přírodního parku zachovány.

 

Tisk 4.5.2010 | Jiří Stach | Přečteno: 47888 x
 
 
Powered by PubliX  |   Kontaktujte nás  |  Textová verze  |   Mapa serveru  |  Prohlášení o přístupnosti  |  Tisk  |  E-mail  |  RSS
Nahoru