ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ > Příroda, krajina a zeleň > Lesy

Kozí hřbety

[ Historie a současnost lesa Základní charakteristika Orientační mapa Zajímavosti Rekreace | Ochrana přírody a krajiny |  Zastoupení dřevin Věková skladba porostů Fotogalerie ]

Použité texty byly pževzaty z brožury Kozí hřbety vydané v roce 2007 Odborem ochrany prostředí MHMP (aktualizované v roce 2009). Autory textu a fotografií jsou Ing. Dan Frantík, Mgr. Jana Karnecká a Ing. Jiří Rom.

 

Kozí hřbety - Fragmenty vřesovišť na buližníkovém hřbetu

Historie a současnost lesa

Celé území bylo od pradávna hustě osídleno a původní lesy tak byly vymýceny už v dávných dobách. Krajina byla využívána zejména jako pastviny a zůstávala po staletí holá. Počátkem 20. stol. byly Kozí hřbety a údolí zalesněny trnovníkem akátem a od 50. let potom také borovicemi černou a lesní, modřínem nebo dubem červeným. Dnes jsou lesy tvořeny zejména vysazenou borovicí a břízou.

 

Vzhledem k věkové struktuře se v lese provádí především probírky. Na malých částech lesa probíhá přeměna stávajících akátových porostů na dubové porosty.

Všechny lesy v majetku Hl. m. Prahy, tedy i Kozí hřbety, jsou obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Hl.m. Praha je navíc od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky velmi přísného lesnického certifikátu FSC® (Forest Stewardship Council®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů. V průběhu FSC certifikace lesního majetku Hl.m.Prahy dle standardů FSC bylo nutné upravit některé doposud používané technologie a postupy ve smyslu „zjemnění“ dopadů na lesní ekosystémy a celé životní prostředí.

V rámci certifikace FSC byly též vymezeny tzv. referenční plochy, což jsou území, která jsou vyjmuta z intenzivního lesnického využívání. Části referenčních ploch jsou v bezzásahovém režimu (s výjimkou opatření proti hmyzím škůdcům). V těchto porostech je proto možné setkat se např. s odumřelými stromy, které se ponechávají k přirozenému rozpadu a z lesa se neodstraňují.

Rekreace:

Kozí hřbety společně s údolím Únětického potoka se nachází na samém okraji Prahy. Celé území je velmi zajímavé svou členitostí a přírodní rozmanitostí, ale také bohatou historií. Nalezneme zde pozoruhodné skalní útvary, úžasné vyhlídky i romantická údolí. Díky své odlehlosti však Kozí hřbety patří k těm méně navštěvovaným pražským lokalitám. Územím prochází zrekonstruovaná naučná stezka Roztocký háj - Tiché údolí a několik cyklotras.

Kozí hřbety - orientační poloha v Praze
Kozí hřbety - orientační poloha v Praze 

Základní charakteristika:

Rozloha: 40,1 ha
Katastrální území: Suchdol
Nejvíce zastoupené dřeviny: borovice lesní, bříza bělokorá, modřín evropský
Převládající stanoviště: kyselá stanoviště nižších poloh
Věk porostů: Nejvíce je zastoupena 3. věková třída, tedy věk 41 - 60 let
Rozloha lesních porostů: 34,9 ha
Rozloha nelesních ploch (louky, cesty): 5,2 ha
Vlastník lesa: Hlavní město Praha
Správce lesa: Odbor rozvoje veřejného prostoru Magistrátu hl. m. Prahy
Údržbu provádějí: Lesy hl.m. Prahy

Přístupnost pro veřejnost, spojení MHD:

ANO, celoročně, zdarma bez omezení

 

Orientační mapka:

1. Trojanův mlýn, 2. Tůmův mlýn, 3. Spálený mlýn, 4. Kaple sv. Václava, 5. Vyhlídková cesta Kozími hřbety, 6. Alšova vyhlídka

orientační mapa - Kozí hřbety, ke zvětšení

Obrázek bez popisku

 

Zajímavosti:

Mlýny na Únětickém potoce

Trojanův mlýn Únětický potok byl dříve využíván k pohonu několika mlýnů: Braunerova mlýna (na začátku Tichého údolí), Spáleného mlýna (Spáleníka), Tůmova a Trojanova mlýna. Nejstarší z mlýnů stával na místě Trojanova už koncem 12. stol. Když přestal postačovat, byl v roce 1730 dále po proudu založen tzv. Zadní mlýn. O sto let později odkoupil Zadní mlýn (nyní Tůmův) Josef Tůma. Po 2. světové válce se Tůmův mlýn nacházel v tak špatném stavu, že musel být stržen. Do dnešních dnů se z něj dochoval pouze mlýnský rybník a zbytky náhonu. Spálený mlýn byl postaven až koncem 18. stol. Od té doby mnohokrát změnil svého majitele a několikrát vyhořel.

 

Kupecká stezka Via Magna

Únětickým údolím procházela důležitá obchodní stezka tzv. Dlouhá cesta - Via Magna, která spojovala západní Evropu s Byzancí. Vedla z Hradčan přes Suchdol, sedlo Kozích hřbetů a Únětice dále na sever do Saska a cestovali po ní zejména obchodníci s jantarem. Přímo kolem Trojanova mlýna vedla tzv. přemyslovská stezka, která spojovala Hradiště na Levém Hradci s Prahou a navazovala na Viu Magnu.

 

Kaple sv. Václava

Kaple sv. Václava

Kaple stojí na místě bývalého morového hřbitova z roku 1680 a zvonice postavené suchdolským rychtářem jako díkůvzdání za zažehnání morové nákazy v roce 1704. Na kapli byla zvonice přestavěna v roce 1765. Později byla kaple zrušena a zpustla. Až v roce 1807 ji zakoupil mlynář Karel Trojan a nechal ji opravit. Kaple byla poté vysvěcena a zůstala ve správě emauzského kláštera až do roku 1850. Po roce 2000 byla opravena a byly v ní obnoveny mše.

 

Buližníky

Kozí hřbety i Holý vrch jsou tvořeny buližníky, neboli proterozoickými silicity. Buližníky jsou značně tvrdé a odolné horniny složené prakticky výhradně z křemene. Jsou černé, modrošedé, někdy i načervenalé barvy a bývají protkány jemnými žilkami bílého křemene. Jsou to horniny, které se před více než 600 milióny lety uložily na dně oceánu, kde vznikly vysrážením oxidu křemičitého na horkých pramenech.


Ochrana přírody a krajiny:

Přírodní památka Údolí Únětického potoka:

Pro území je charakteristické zejména vlastní údolí spolu s buližníkovou bariérou Kozích hřbetů a Holého vrchu, která byla v dávné minulosti Únětickým potokem prolomena.

Celé území bylo v minulosti odlesněno a pod tlakem pastvy se vyvinula náhradní společenstva, zejména rozlehlá vřesoviště na minerálně chudých svazích. Tyto polohy však byly od počátku 20. stol. zalesňovány. Dnes tak zbývají z vřesovišť nepatrné zbytky. Na jižních svazích je střídají skalní stepi a porosty teplomilných křovin. V nivních porostech převažuje střemchová jasenina, která místy přechází do mokřadních olšin. Historické lukaření dokládá zbytek lučních porostů, které se na několika místech přeměnily v porosty rákosin. Na zbytcích nejcennějších lokalit, tedy vřesovišť a skalních stepí, kde můžete stále spatřit např. bělozářku liliovitou, kavyl vláskovitý nebo koniklec luční český, dochází v posledních letech k výřezu nežádoucích křovin a dřevin tak, aby se zachoval cenný biotop, kde pořád ještě přežívá celá řada vzácných bezobratlých nebo relativně silná populace ještěrky zelené. Lesní porosty na svazích jsou oproti nivním relativně chudé na množství druhů, které v nich žijí. Je to dáno nepůvodností dřevin, které zde byly vysázeny. Výjimku tvoří torza starých třešňovek, které v několika exemplářích na stráních přežívají a svým již trouchnivějícím dřevem tvoří ideální prostředí pro řadu bezobratlých. Nyní dochází k pozvolné přeměně druhového složení na přirozenější skladbu dřevin s dominantním zastoupením dubu zimního.


Zastoupení dřevin:

Snahou správce lesa je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Současné procentuální zastoupení dřevin znázorňuje graf 1.  Ideální (přirozené) zastoupení dřevin zobrazuje graf 2.

 

Graf č. 1: Současné procentuální zastoupení dřevin 

Kozí hřbety - ideální (přirozené) zastoupení dřevin

 

Graf č. 2: Ideální (přirozené) zastoupení dřevin

Kozí hřbety - zastoupení dřevin

 

Přirozené zastoupení dřevin vychází z vlastností daného stanoviště, které jsou charakterizovány zejména klimatickými poměry a půdními vlastnostmi daného území. Rozložení jednotlivých stanovišť zobrazuje graf 3

 

Graf č. 3: Rozložení jednotlivých stanovišť

Kozí hřbety - rozložení jednotlivých stanovišť

Lužní stanoviště - vlhčí či zaplavovaná stanoviště podél řek, potoků a vodotečí, sníženiny
Exponovaná stanoviště nižších poloh - stanoviště prudkých a exponovaných svahů
Kyselá stanoviště nižších poloh - normální kyselá či chudá písčitá stanoviště, převážně plošiny
Živná stanoviště nižších poloh - stanoviště na úrodných půdách, svahy až plošiny
Oglejená chudá stanoviště nižších a středních poloh - chudá zamokřená stanoviště
Extrémní stanoviště - mimořádně nepříznivá stanoviště tzn. rokliny, suťoviště

Na území lesa převládají živná stanoviště nižších poloh. Tyto podmínky vyhovují zejména dubu (zimnímu i letnímu), habru obecnému a buku lesnímu.

 

Věková skladba porostů:

Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Z grafu č.4 např. jasně vyplývá, kdy probíhalo zalesňování Kozích hřbetů - tedy v 50. a 60. letech 20. století.

 

Graf č. 4: Věková skladba porostů

Kozí hřbety - věková skladba porostu

 

Tisk 30.9.2008 | Jiří Stach | Přečteno: 44893 x
 
 
Powered by PubliX  |   Kontaktujte nás  |  Textová verze  |   Mapa serveru  |  Prohlášení o přístupnosti  |  Tisk  |  E-mail  |  RSS
Nahoru