ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ > Voda > Drobné vodní toky, vodní díla a vodoteče > Po Praze podél potoků > Hovořili jsme s ...

K vycházkám modřanskou přírodou zve PhDr. Milena Pouchová, spoluautorka naučné stezky Modřanskou roklí

libušský potok v plném lesku libuššský potok


Záplava barev a rozličné ptactvo: symboly jara na Libušském potoce

orsej jarní Údolí Libušského potoka je nejkrásnější asi na jaře, kdy hýří barvami květů jarních bylin. Bílé, žluté a fialové  koberce rozkvetlých sasanek, orsejů, šťavelů, hluchavek a křivatců zaplavují lužní les podél potoka během března a dubna. Potřebují totiž ke květu hodně světla a tou dobou nejsou stromy ještě olistěné a světlo prochází až k nižším patrům zdejší vegetace. Bezlisté koruny jsou také ideální k pozorování mnoha ptačích druhů.
Ze stálých druhů  rokli obývají šplhavci, zejména žluna a strakapoud, jejichž dunivé bubnování se na jaře nese celým údolím. Tlukotem do starých rezonujících stromů lákají partnera a vymezují si teritorium pro přicházející sezonu. Čtenáře vybízím k bedlivému pozorování míst, kde potok nádherně meandruje: mohou tu totiž zahlédnout ledňáčka. Hnízdí v kolmých písečných březích a při hledání vhodného hnízdiště svým letem dokonale kopíruje vodní tok. A vyplatí se sledovat také budky na stromech podél asfaltové cesty, k vidění je tu například brhlík lesní. Říká se o něm, že jako jediný šplhá hlavou dolů, ale není pravým šplhavcem - je to zpěvný pták. Snadno zahlédneme také třeba sojky, kosy, sýkory, pěnkavy, bažanty či káně lesní.
S koncem zimy se do údolí začínají vracet tažní ptáci. Kromě známých drozdů a červenek tu hnízdí lejsci, pěnice a budníčci, kteří jsou výbornými zpěváky a jejich trylky patří k atmosféře jara.
Jarní měsíce jsou obdobím květu některých stromů a keřů, a tak snad jedině alergikům nemohu na jaře vstup do rokle doporučit, jinak se určitě bude líbit všem.

 

pokud budete mít štěstí, potkáte v modřanské rokli i srnce

Při troše štěstí se během léta v rokli potkáte s odrostlými srnčaty. Žije tu několik stád srnčí zvěře, ale bohužel – zejména mláďata někdy uštvou velcí nebo lovečtí psi, které tu majitelé venčí bez vodítka.
Dětem udělají radost veverky, žije jich tu spousta.


Naučnou stezkou po svých, na kole i s kočárkem

Modřanská rokle lákala Pražany k rekreaci už v dobách na počátku 20. století, kdy Modřany byly pouhou vesnicí za hranicemi Prahy. Vedla sem dlouhá výletní cesta z města přes Lhotku až k Libušskému potoku. Pod hrází dnešní retenční nádrže stávala až do 50. let restaurace s tanečním parketem „U tří koček“, aby poskytla výletníkům osvěžení a rozptýlení.
Oblast nebyla zdaleka tak hustě osídlená jako dnes, jen sem tam byla k vidění hospodářská usedlost nebo statek.
Zdá se, že k rokli chovala úctu většina generací našich předchůdců; kromě krátkého údobí, kdy sem stavebníci modřanského sídliště vyváželi suť a odpad ze stavby. Dnes je území chráněné jako cenná přírodní památka a od roku 2004 provází návštěvníky naučná stezka. Dozvíte se nejrůznější zajímavosti o zvěři, rostlinách, historii údolí … a to vše s ilustracemi žáků modřanských škol, kteří se tak na vzniku stezky netradiční formou podíleli.
Pohodlný asfaltový chodník, pozůstatek z 80.let , dovoluje návštěvu rokle i starším občanům, rodinám s kočárky nebo cykloturistům.

naučná stezka modřanská rokle - geologická tabule


Stepí a severoamerickou divočinou na dně moře

Milovníkům podzimního festivalu barev doporučujeme zavítat do rokle v září a říjnu. Duby červené nejsou pro naši domovinu zrovna typickými druhy – pocházejí ze Severní Ameriky a sem byly vysázeny uměle, ale na podzim hrají jejich listy barvami od zelené přes žlutou až k červené. Spolu s přirozenými meandry potoka tak návštěvníkům dopřávají překvapivou podívanou především v písnické části údolí, do níž se dostanete, budete-li od retenční nádrže sledovat tok Písnického potoka.
Lesní porost Modřanské rokle není zbytkem původního rozsáhlejšího lesa, v historických dobách pokrývajícího celou Prahu, jak se lidé často domnívají. Původní je pouze úzký pás lužního lesa podél potoka. Svahy rokle, dnes uměle zalesněné, bývaly skalami a stepmi s typickou stepní flórou. V opuštěných lomech podél cesty můžeme spatřit horniny staré více než 550 mil. let, pocházející z období prvohor, kdy se v Praze rozprostíralo mělké moře.


Na žabím koncertu

V obou písnických rybnících a dokonce i v retenční nádrži Libušského potoka se chovají ryby, především kapři. Výlov probíhá jedenkrát za dva roky většinou v září nebo říjnu. Na jaře stojí za to si poslechnout unikátní žabí koncerty v podání ropuch a skokanů, kteří využívají vodní plochy k páření a kladení svých snůšek.

rybník pod písnicí

ropucha obecná


Kamýk – ráj pejskařů, dětí i dospělých

Píšovické údolí dříve plynně navazovalo na Kamýcký les, ale po dostavbě sídliště je rozdělila regulace vodního toku na dvě části.
Údolí Lhoteckého potoka není chráněnou oblastí, takže mezi nejčastější návštěvníky patří pejskaři se svými čtyřnohými miláčky. Místní retenční nádrž se měla původně stát koupalištěm, ale nakonec slouží pouze k zadržování vody v době velkých dešťů.
Les Kamýk byl dříve součástí komplexního lesního celku a sestával především z dubů –
tehdy tu našlo domov mnoho zvířat, zejména ptactva; ale jak se postupně kácí a zmenšuje, jeho biologická hodnota se snižuje.
Dnes je Kamýk místem oddychu a rekreace – od letoška (2005) si můžete zacvičit v nově instalované „tělocvičně v přírodě“, která se skládá ze 7 stanovišť s přírodovědnými tabulemi a tělocvičnými prvky. Vedlejší dvorek místní hájovny Lesů hl.m. Prahy obývá stádo mlsných koz spolu s drůbeží, takže je v neustálém obklopení nejmenšími diváky J.



Mileně Pouchové naslouchala v listopadu 2005 Blanka Strouhalová.
PhDr. Milena Pouchová absolvovala Pedagogickou fakultu UK v Praze (obor biologie-rodinná výchova, dále specializace biologie a její didaktika), na Pedagogické fakultě, Katedře biologie a ekologické výchovy, pokračuje nyní v doktorandském studiu PhD., zaměření na biomonitoring a jeho využití ve výuce přírodovědných předmětů. Je učitelkou přírodopisu na Základní škole a mateřské škole Angel v Praze 12 a pracuje dále v 01/71. ZO ČSOP Koniklec jako koordinátor a realizátor terénních výukových programů pro ZŠ.


Tisk 30.12.2005 | Jiří Stach | Přečteno: 52120 x
 
 
Powered by PubliX  |   Kontaktujte nás  |  Textová verze  |   Mapa serveru  |  Prohlášení o přístupnosti  |  Tisk  |  E-mail  |  RSS
Nahoru