Parky a zahrady

Parky a zahrady neodmyslitelně patří k obrazu našeho hlavního města. Kdybychom šli hlouběji do historie, zjistili bychom, že nejstarší dosud zachovaná zahrada patřila k biskupskému dvorci založenému roku 1248 na Malé Straně. Její několikrát přeměněný zbytek známe dnes pod názvem Vojanovy sady.
Na Starém městě byly většinou drobné zahrady měšťanů, významnější byly zahrady klášterní, celkově však v obrazu středověkého města hrály zahrady jen malou úlohu.
Situace se změnila v době vlády císaře Karla IV. Tento v mnoha ohledech osvícený panovník pamatoval při zakládání Nového Města pražského samozřejmě i na zelené plochy a v roce 1358 vyšlo nařízení o zakládání vinic a sadů "... na všech horách ve třech mílích okolo města ...". Zakladateli vinice bylo přitom po dobu dvanácti let odpuštěno placení daní. Ještě v jedné souvislosti se zahradami se objevuje jméno císaře. První samostatná lékárnická zahrada o výměře jednoho hektaru vznikla v druhé polovině 14. století přibližně v místě dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici, jmenovala se Andělská podle jména apotékáře Angela, kterému Karel IV. roku 1360 věnoval zvláštní přízeň. V té době také vznikly zahrady u šesti novoměstských klášterů, ale i na mnoha dalších místech. Z toho hlediska je zajímavé, že Královská zahrada s letohrádkem Belvederem vznikala až od roku 1535. Z doby renesance je také královská obora na Bílé hoře, která vznikla v souvislosti se stavbou letohrádku Hvězda.
Z přelomu renesance a baroka je Valdštejnská zahrada, která patří k našim nejvýznamnějším už pro její polohu v historickém centru. Ryze barokní je zahrada zámku v Tróji a Vrtbovská zahrada, která bývá označována za nejkrásnější pražskou zahradu.
Další vývojovou etapou byl příklon k přírodě, což vedlo ke vzniku tzv. anglického parku, který je v Praze představován např. Kinského zahradou a dále tzv. okrasného statku, jak byl komponován park Cibulka v Košířích. V té době již sílila pozice měšťanstva jako výrazného ekonomicky silného prvku, a tak začínají vznikat i veřejně přístupné zahrady a parky. Nejstarším zařízením tohoto druhu v Praze jsou Chotkovy sady, které byly budovány od roku 1833 na místě bývalé skládky dříví a veřejnosti byly zpřístupněny roku 1841.
Druhá polovina 19. století a začátek 20. století představují nejsvětlejší období v historii budování pražských parků. V té době jsou upravovány starší parky a zahrady a často velkorysou kompozicí vznikají i parky nové, jako např. Riegrovy sady na okraji Vinohrad, které byly založeny v letech 1904 až 1908.
Od doby samostatnosti naší republiky vznikají nové parky a zahrady již spíše jen výjimečně a jedná se o plošně méně rozlehlé pozemky. Jedinou významnou výjimkou je areál zoologické zahrady a nověji pak pražská botanická zahrada.
V současné době jsou na území hl.m. Prahy registrovány stovky historických i dalších parků a zahrad a jejich zpracování by zasloužilo samostatnou publikaci. V dalším abecedním přehledu se zmíníme jen výběrově o některých významnějších objektech.
Bertramka je zahradou bývalé viničné usedlosti Bertramka, která je mj. spjata s pobytem W. A. Mozarta v Praze. Zahrada byla upravována jako anglický park a rekonstruována v roce 1956.
Bohnický park areálu psychiatrické léčebny byl vybudován v první čtvrtině 20. století a představuje světlou výjimku, jak co do koncepce, tak co do rozlehlosti areálu - obojí vynikne na leteckém snímku (obr. viz kapitola Zeleň)
Botanická zahrada University Karlovy na Slupi vznikla koncem 19. století. Slouží především vědeckým účelům a je limitována okolní zástavbou. Je otevřena veřejnosti a těší se velké oblibě Pražanů.
Pražská botanická zahrada. Právě omezený prostor původní botanické zahrady vedl k tomu, že roku 1968 byla založena nová botanická zahrada v Tróji na ploše 130 hektarů. Její součástí jsou i některá zvláště chráněná území (např. Salabka a Havránka). Přestože je tato botanická zahrada ve výstavbě, její návštěvnost stále vzrůstá, stejně jako její hodnota.
Cibulka v Košířích - park v anglickém slohu typu okrasného parku s četnými doprovodnými stavbami a sochami. Velmi cenná plocha potřebuje rekonstrukci.
Diezenhoferovy sady na Smíchově jsou vlastně jen nepatrným zbytkem původní universitní botanické zahrady, která zde byla založena roku 1775 a zrušena koncem 19. století v souvislosti s vybudováním botanické zahrady Na Slupi.
Františkánská zahrada v těsné blízkosti Václavského náměstí. Původní rozlehlejší zahrada bývalého kláštera františkánů se postupně zmenšovala. V současné době po rekonstrukci patří k ozdobám Prahy.
Obora Hvězda - renesančního původu, založena roku 1530 v místě, kde byl les Malejov. Dnes zvláště chráněné území.
Chotkovy sady - první městský veřejný park budován v letech 1833 - 1841.
Karlovo náměstí. Na největším náměstí v ČR vznikl v letech 1870 - 1885 park v anglickém slohu s významnými solitérními dřevinami.
Zahrada Kinských na Smíchově. Kolem roku 1827 anglická úprava, bylo velmi dobře využito konfigurace terénu i pramenů.
Královská obora - Stromovka. Pravděpodobně založena již roku 1268 Přemyslem Otakarem II. V průběhu času nejrůznější úpravy a bohužel i prostorová omezení. V současné době zvláště chráněné území.
Ledeburská a Malá Fürstenberská zahrada - zahrady pod Pražským hradem, které využívají velké výškové členitosti systémem teras a schodišť. Patří k ozdobám areálu Pražského hradu.
Petřín - soubor samostatných zahrad oddělených zdmi - zahrady Kinských, Lobkovická, Nebozízek, U rozhledny, Růžový sad, Seminářská, Strahovská. Dnes zčásti zvláště chráněné území Petřínské skalky.
Riegrovy sady - na okraji Vinohrad, vznikly částečně na místě slavné zahrady Kanálka, doklad velkorysosti při zakládání městského veřejného parku v letech 1904 - 1908.
Střelecký ostrov - ostrov v blízkosti Národního divadla, parková úprava po roce 1945.
Trojská zámecká zahrada - barokní, budovaná v druhé polovině 17. století.
Valdštejnská zahrada - budována v letech 1623 - 1629 na přelomu renesance a baroka, jedna z nejznámějších pražských zahrad.
Vojanovy sady - částečně na místě původní zahrady u biskupského dvorce z roku 1248 na Malé Straně.
Vrtbovská zahrada na Malé Straně označována za nejkrásnější pražskou zahradu, barokní několikaetážová kompozice doplněna sochařskou výzdobou od M.B. Brauna.
Vyšehradské sady - vznikly až na sklonku 19. století uvnitř vojenské citadely. Parkové úpravy pokračovaly až do 60. let 20. století, sochařská výzdoba mj. od J.V. Myslbeka.
Zoologická zahrada - patří k nejkrásnějším evropským zoo. Budována v letech 1924 - 1931 na ploše více než 60 hektarů, využívá velmi dobře členitosti terénu, takže mnohé druhy jsou chovány v přírodním prostředí (viz obr. v kap. Trojská kotlina). Zoologická zahrada se zasloužila o záchranu některých vymírajících druhů živočichů, z nichž na prvním místě musíme uvést koně Převalského. Pražská Zoo vede jeho plemennou knihu a je světovým patronem tohoto ohroženého druhu.

Pražské parky a zahrady nejsou většinou významné svou rozlohou, představují často až intimní prostory. Svojí velkou rozmanitostí a rozprostřením po všech částech Prahy však spoluvytvářejí typický obraz města.

Závěrem se však musíme zmínit i o jejich významu pro ochranu přírody. V době, kdy vznikaly, sloužily často jako refugia rostlin a živočichů z okolní postupně zastavované krajiny. A dnes mají pro přírodu velkoměsta význam ještě větší. Vždyť například v Královské oboře hnízdí několik desítek druhů ptáků, žijí zde nejrůznější obojživelníci, plazi a dokonce i netopýři. Staré stromy poskytují velmi cenný životní prostor pro řadu ohrožených druhů brouků a dalšího hmyzu.
Obdobně i luční porosty parků mnohdy hostí cenné druhy rostlin, které bychom v okolní krajině jen těžko objevili. A tak při péči o tyto plochy je třeba respektovat nejen hledisko památkové péče a architektury, ale i hledisko ochrany přírody

Takhle vypadala Praha roku 1790 při pohledu od Strahova. Kromě vysokého podílu zahrad v oblasti Petřína stojí za zmínku neexistence nábřeží u Starého města a "divočina" v oblasti Letné (Leopold Peukert)

Pražská botanická zahrada v Tróji patří k nejvýznamnějším zahradám budovaným v posledních letech

Pražský hrad je zasazen do věnce historických parků a zahrad

Oblast Smíchova v letech 1790 až 1830 podle syntetického plánu zpracovaného E. Hniličkou a Z. Wirthem (1955). Zajímavý je vysoký podíl parků a zahrad. Při s. okraji opevnění Malé Strany

OBSAH