Trojská kotlina
Trojská kotlina
Tímto názvem označujeme široce rozevřené údolí Vltavy z. - v. směru v s. části pražského prostoru zhruba od Bílé skály pod Bulovkou po skály v Podhoří. Na S ho lemují vysoké, místy strmé a skalnaté stráně pod Bohnicemi a Kobylisy, na J vyšší terasy velkého pražského meandru Vltavy, pod jejichž hranou se rozkládá Stromovka. Patří sem i široká niva Vltavy, která zaujímá většinu Stromovky, Císařský (Trojský) ostrov a široký pás vltavské nivy na pravém břehu od Trojského mostu po Podhoří. Nejnižším bodem je břeh Vltavy v Podhoří v nadm. výšce 176 m, nejvyšším buližníkový kamýk Vysoká Skála s kótou 314 m.
Trojská kotlina
V rámci Prahy jde o hodnotný krajinný prostor, v němž se zachovaly úseky vltavské nivy, skalní útvary, často pokryté bohatou vegetací skalních stepí, ale i parky se starou tradicí a některá přírodovědecky významná zařízení (především zoologická zahrada a nověji zřízená Pražská botanická zahrada). Ta kromě zahradně upravených ploch zahrnuje i některá významná území chráněné přírody, jako jsou skály v Podhoří nebo Salabka. V území se nenacházejí větší průmyslové podniky ani rušné komunikace, zástavba je nízká a zčásti rozptýlená, takže území má význam z hlediska příměstské rekreace.
Svahy a skalní srázy, které lemují Trojskou kotlinu na S, budují na Z břidlice a droby kralupsko - zbraslavské skupiny proterozoika, které vystupují i na levém břehu na Babě a Podbabských skalách. Při s. okraji chovají menší vložky buližníků, které tvoří kamýky Vysoké skály a Vavroušky. Při okrajích Stromovky u stanice Bubeneč, jakož i ve v. úseku s. svahů vystupují břidlice a pískovce spodních souvrství ordoviku. Zahrnují i vložky odolných skaleckých a řevnických křemenců, které se kdysi těžily na Jabloňce a na Bílé skále pod Bulovkou. Při s. okraji se zachovaly i zbytky sedimentů křídy odkryté při Vysoké skále, na Okrouhlíku aj., dále pokryvy plicenních štěrkopísků. Nižší stupně pokrývají kvartérní štěrkopísky z různých období, v z. části překryté mocnými sprašovými sériemi. Velký rozsah mají i uloženiny nivní. Půdy vykazují pestrý vývoj - od černozemí na spraších, přes různé variety hnědých půd a rankerů na horninách skalního podkladu, po půdy nivní a výplně starých ramen v oblasti vltavské nivy. V současné době je tok Vltavy napřímen, v minulosti však řeka tvořila v Trojské kotlině volné meandry, jejichž zbytkem je dodnes Malá říčka na okraji Stromovky.
Z původní vegetace se zachovaly především floristicky bohaté skalní stepi na těžce přístupných skalách v Podhoří, na Babě a Podbabských skalách, méně na Jabloňce. V poměrně nedávné minulosti byla Trojská kotlina z velké části odlesněna, na svazích se rozkládaly vinohrady, ovocné sady i pastviny na nejméně úrodných místech. Zvláštní úlohu hrály zahrady při jednotlivých usedlostech, zámecký park při Trojském zámku a především známý park Stromovka, původně Královská obora. Vltavu místy lemovaly útržky někdejších luhů. V současné době jsou sady a vinohrady na stráních většinou opuštěné a zarostlé nízkým lesem nebo křovinami, na četných místech pak uměle zalesněné, v minulosti často nevhodnými dřevinami, např. akátem. Zmínku zasluhuje i vodní vegetace zachovaná v Malé říčce. V posledních desetiletích místy vznikly podél řeky menší druhotné luhy (za ZOO, na Trojském ostrově).
Trojská kotlina je dnes významným refugiem drobnější fauny v rámci pražské zástavby, která toto území dnes již obklopuje ze všech stran. Je zde množství míst vhodných pro hnízdění ptáků včetně starých stromů a hustých křovišť, žije zde i srnec a drobné šelmy. Na svazích obrácených k J nacházíme vzácné druhy xerotermního hmyzu, na skalách Podhoří a Podbabských skal i měkkýšů. V posledních letech se na břehy Vltavy do druhotných luhů vracejí některé lužní prvky, z měkkýšů třeba vlahovka Urticiola umbrosus. Pozoruhodný je rovněž výskyt kormorána na Vltavě.
V trojské kotlině se nezachovaly lesy v původním slova smyslu. Donedávna to byly rozvolněné poříční porosty, zejména topolové. Teprve po II. světové válce zde byly provedeny rozsáhlé výsadby, které jsou obhospodařovány jako příměstské lesy zvláštního určení.
Podobně jako celá sz. část Prahy spadá Trojská kotlina do starosídelní oblasti, kde sídlili a hospodařili lidé od samých počátků zemědělství v mladší době kamenné. Pozůstatky jejich hmotné kultury nacházíme na různých místech, zvláštní zmínku zasluhuje hradiště Farka nad Podhořím. Později se zde rozvíjelo příměstské osídlení v podobě četných samot, jejichž názvy se dodnes zachovaly. Tehdy zde kvetlo především sadařství a vinohradnictví. Zmínku zde zaslouží nápadná budova někdejšího vinného lisu Sklenářka, často považovaná za "katovnu". V současné době zde vznikla především vilová a rodinná zástavba. Panelová sídliště naštěstí leží až za horní hranou kotliny. Nicméně lze říci, že dnes již tvoří Trojská kotlina jakousi přírodní oázu uvnitř pražského intravilánu.
Průmysl zde byl zastoupen jen menšími podniky, které dnes již nejsou v provozu. Kotlinou vede hlavní železnice směrem do Děčína a dále do Německa, Vltava byla upravena plavebním kanálem, který změnil obrys Císařského (Trojského) ostrova a odřízl někdejší zákrut Vltavy - Malou říčku. Niva ve v. části je dnes upravena různými navážkami a jinými zásahy, takže ztratila přirozený charakter. Čistírna odpadních vod na Císařském ostrově by měla být časem vymístěna.
Trojská kotlina představuje v současné době harmonickou krajinu s vysokým podílem zeleně, kde se přírodní plochy střídají s parky a příměstskými lesy, které tvoří rámec zoologické a botanické zahradě. Významným krajinným prvkem je zde tok Vltavy lemovaný druhotnými luhy. Představuje tak klidné území s vysokou estetickou hodnotou, které vyvažuje negativní vlivy sousední souvislé zástavby.
K nejcennějším celkům Trojské kotliny patří zoologická zahrada, vlevo nahoře pak areál nové botanické zahrady. Uprostřed nahoře se rozkládá trojský zámek s francouzskou zahradou
Pohled na Trojskou kotlinu od severu