04 - Přírodní památka Bílá skála

Pravý břeh Vltavy v Praze 8 - Libni, mezi Povltavskou ulicí a nemocnicí Bulovka, zahrnující skalnatá j. orientovaná čela dvou ostrohů na nárazovém břehu Vltavy v holešovickém meandru. Západnější ostroh je vlastní Bílá skála, východnější je ostroh Koráb. Oba ostrohy odděluje rokle, kterou vede ulice Pod Bulovkou. K.ú. Libeň, Praha 8. V: 7,65 ha, n.v.: 200-250 m. Z: vyhláška NVP č. 5/1988 Sb. NVP ze 4.7.1988.

Krajinotvorný prvek s charakteristickým skalním defilé vltavského svahu jz. expozice, stratotyp libeňského souvrství, které je oblastní jednotkou litostratigrafické stupnice českého ordoviku. Paleontologická lokalita. Teplomilné druhy hmyzu.

Bílá skála představuje souvislý profil ordovických hornin od vysokých poloh dobrotivského souvrství přes řevnické křemence do libeňského souvrství a dále do bazálních poloh letenského souvrství. Jsou to břidlice, křemence, pískovce a jílovce. Místy rozsáhlé výchozy vrstev. Mělké a kyselé rankerové půdy.

Území silně ruderalizované, dosud však s hojnými zbytky původní, zvláště xerotermní vegetace, zastoupené travinnými společenstvy kyselé skalní stepi. Relativně nejlépe zachovalé jsou teplomilné degradované porosty smolničkové a bikové doubravy. Zajímavý výskyt kostřavy drsnolisté. Podle analogií v okolí Prahy je ale pravděpodobné, že lesní porosty byly většinou uměle vysazené a nejsou na stanovišti déle než 150 let. Ze vzácnějších druhů se vyskytují vikev kašubská, bělozářka liliovitá, zlatovlásek obecný aj. Na vrcholu malý porost bikové doubravy se starými statnými duby a ochuzené teplomilné trávníky.

Některé druhy teplomilného hmyzu a plžů, např páskovka Cepaea vindobonensis. Dosud je běžně pozorována ještěrka obecná a poněkud řidčeji slepýš křehký. Hnízdí zde ptáci křovin, např. pěvuška modrá, budníček menší i větší, pěnice černohlavá a pokřovní. Na jaře se často zastaví slavík modráček a další tažní ptáci. Bohaté zastoupení menších druhů savců.

Značně narušeno lomy a stavbou železnice. Bez hospodářského využití. Vzhledem k současnému stavu rostlinné složky chráněného území již nemá smysl pokoušet se o navrácení vegetačního krytu do přirozeného stavu. Kromě teplomilné doubravy jsou přirozená společenstva zachována jen ve fragmentech. Stanoviště mají často poloruderální charakter. Námaha vynaložená na obnovu přirozeného stavu je nad současné možnosti ochrany přírody. Reálnější je udržet nebo i plošně rozšířit lesní společenstva a zachovat ochranářsky cenné druhy pomocí citlivých parkových úprav s cílem vytvořit v území lesní park.

Sádlo (1987)

Impozantní vrstevní plocha ordovických křemenců v PP Bílá skála

Ordovické horniny v PP Bílá skála vystupují vysoko nad Vltavu

Soumračník jitrocelový žije především na okrajích doubrav

Chráněná území

OBSAH