80 - Přírodní památka Velká skála

Návrší nad pravým břehem Vltavy, j. od sídliště Bohnice, nad ulicí K Pazderkám. K.ú. Troja - Praha 8. V: 1,8046 ha, n.v.: 300 - 314 m. Z: vyhláška NVP č. 5/1968 Sb. NVP ze 29.4.1968.

Geomorfologicky významný výškový bod v krajině s velmi zajímavou geologickou historií. Významný krajinotvorný fenomén, tvořený nejpevnějšími horninami pražského území - buližníky (silicity), které vznikly na dně proterozoického moře.

Velká skála je asi 500 m dlouhé a cca 40 - 50 m mocné těleso buližníků, vycházející na povrch z hlinitopísčitých pleistocenních sedimentů, na SV překrytá zčásti prachovitými slínovci bělohorského souvrství svrchní křídy. Celý skalnatý hřbet vystupoval jako ostrov v prvohorním a druhohorním moři a dokumentuje geologický vývoj celé oblasti. Těleso silicitů je součástí mocného souvrství střídajících se fylitizovaných drob, prachovců a břidlic, s převažujícími drobami kralupsko - zbraslavské skupiny. Mělké půdy typu protoranker a ranker, místy antropogenně obohacené.

Botanicky chudé, fragmenty přirozených společenstev lze nalézt na vrcholových partiích skalního útvaru, roztroušeně zastoupené např. vřesem obecným, metličkou křivolakou.

Z bezobratlých se spíše při okrajích udržely mimo jiné i významnější druhy brouků stepního charakteru, např. střevlíkovití Harpalus rufipalpis, Amara lucida, dále bezkřídlí nosatcovití, např. Trachyphloeus spinimanus a Comasinus setiger. Z plžů stepní Chondrula tridens. Vzhledem k velmi vysoké návštěvnosti z obratlovců pouze příležitostné stanoviště běžných, na město vázaných druhů.

Úbočí skalního útvaru je řídce porostlé vysazenou borovicí černou, akátem a modřínem opadavým.

Bez hospodářského využití. Vysoká návštěvnost a rekreační využití. Bylo by vhodné výrazně redukovat lesní porost a obnovit funkci vyhlídkového bodu.

Kubíková (1976), Kučera, Kettnerová (1994)

Geomorfologicky nápadný buližníkový suk v PP Velká skála

Chráněná území

OBSAH