Kolébka přírodních věd


Praze a jejímu blízkému okolí propůjčuje mimořádný význam v rámci celé země její postavení jako centra vzdělanosti a rozvoje vědy na území Čech, českých zemí a později Československa.
Počátky rozvoje přírodních věd v novodobém pojetí spadají do druhé poloviny 18. století. Spolu s osvícenskými snahami po poznání vlasti, botanizuje třeba známý Tadeáš Haenke a J. T. Lindacker. Objevují se první pokusy o sepsání květeny Čech, které však dovedli ke zdárnému konci až bratři Preslové dílem "Flora Čechica - Kwětena česká" (1819). Hybnou silou přírodovědeckého výzkumu se stává Učená společnost založená 1770, od r. 1785 ustavená jako Královská česká společnost nauk, která od r. 1775 začíná vydávat svá periodika uveřejňující nové poznatky.
Skutečným mezníkem, který zahájil další etapu přírodovědné činnosti, je založení Musea Království českého r. 1818, jehož prvním prezidentem a mecenášem je Kašpar hr. Šterberk. Vzniká Společnost vlasteneckého musea v Čechách, která od r. 1827 vydává Časopis Vlasteneckého musea, dodnes vydávaný jako Časopis Národního muzea. Vedle latiny a němčiny se tehdy zatím nesměle začíná prosazovat i čeština. Příkladem je "Ssawectwo" od J. S. Presla z r. 1834.
Opravdovou dobu rozkvětu české vědy však prožívá Praha až od poloviny 19. století. Roku 1849 nastupuje tehdy již proslulý vědec J. E. Purkyně na pražskou universitu a brzy zakládá časopis "Živa" (1853), 1865 vzniká první Přírodovědecký klub. 1863 zahajuje české přednášky na Polytechnickém ústavu v Praze zakladatel moderní české geologie Jan Krejčí, od r. 1881 pak profesor na obnovené české Karlo-Ferdinandově universitě; již 1872 jsou jmenováni tři čeští profesoři - Antonín Frič, Emanuel Bořický a Ladislav Čelakovský. Roku 1852 vychází první klíč k určení flóry českých a sousedních zemí z pera D. Slobody, nové směry v botanické taxonomii razí vynikající florista Filip Maxmilián Opiz (1787 - 1858), který zakládá v té době zcela ojedinělý Ústav pro výměnu herbářových položek a svým pojetím drobných elementárních druhů předbíhá svou dobu o řadu desetiletí; správnost jeho přesných pozorování byla v řadě případů potvrzena až novými biosystematickými metodami a přístupy téměř po jednom století!
Celkové klima této doby si můžeme přiblížit na několika příkladech. Velkolepé paleontologické dílo Joachima Barranda o fosilní fauně středočeského paleozoika je svým rozsahem i ve světovém měřítku dodnes jedinečné. Současně působí A. Frič nejen jako zoolog a paleontolog, ale i jako organizátor terénních výzkumů pomocí přenosných výzkumných stanic umístěných na březích vod, mimo jiné i Počernického rybníka. Frič umí podchytit mladé adepty přírodovědy a usnadnit jim jejich začátky. Jeho dílo paleontologické a geologické svým významem i rozsahem patrně převyšuje jeho přínos na poli zoologie, i když i zde je jeho rozsah podivuhodný. Nemenší význam má však i jeho dílo popularizační, zejména lidově napsaná "Malá geologie" z roku 1869. Dále vzpomeňme Františka a Otakara Nickerla, otce a syna, kteří oba byli doktory medicíny, věnovali se však přírodním vědám, zejména entomologii. Oba se stali profesory na pražské polytechnice, syn v oboru zoologie, botaniky a zbožíznalství a své obsáhlé sbírky, zejména entomologické, odkázali včetně značné peněžní částky Národnímu muzeu. Jejich zásluhy právem hlásá kovová pamětní deska na skále v Břežanském dole u Závisti, podobně jako deska se jménem J. Barrada na vápencové stěně mezi Zlíchovem a Chuchlí, které dnes říkáme Barrandova skála a čtvrti nad ní Barrandov.
Vysoké učení technické se v této době podílelo na rozvoji přírodních věd stejně významně jako univerzita a muzeum, sídlící od r. 1890 v nové budově v čele Václavského náměstí. Po J. Krejčím působili na technice Otomar Novák a Otakar Feistmantel, oba význační znalci prvohor. Po předčasné smrti O. Feistmantela r. 1891 zde nastoupil MUDr. Alfred Slavík (1847 - 1907), získal řádnou profesuru 1894 a působil zde do své smrti. Ač vzděláním lékař, který několik let prováděl praxi, napsal významná díla zoologická, jako "Monografie českých měkkýšů zemských i sladkovodních" (1868) a paleontologická, založil první pedologickou laboratoř a vyvinul bohatou činnost jako praktický geolog posuzující různá technická díla, např. pražský vodovod, čímž položil základy pozdějšímu oboru inženýrské geologie. Jeho odborná činnost je dokladem, jak široký tématický záběr měla většina tehdejších odborníků. Byla to doba, kdy to ještě bylo možné, kdy se vzájemně stýkala a znala nejen většina přírodovědců, ale i lékařů a řada pracovníků v různých technických odvětvích. Pestrá příroda Prahy a blízkého okolí jim poskytla bohatý výběr nejrůznějších přírodních jevů a nepochybně byla školou, která měla nemalé zásluhy na rozvoji přírodních věd v našich zemích. Tak tomu bylo až do I. světové války.
Mezníkem byl vznik Československé republiky, který přinesl další rozmach všech vědeckých oborů, především však jejich diferenciaci a tím i stále větší specializaci pracovníků podmíněnou prudce vzrůstajícím množstvím vědeckých poznatků i metodických přístupů. Vznikají nové instituce, jako Státní geologický ústav a samostatná přírodovědecká fakulta. Vyčleňuje se geobotanika, inženýrská geologie a rodí se i ochrana přírody. Praha se stává centrem mezinárodních vědeckých akcí často spojených s exkursemi k přírodním objektům v blízkém okolí i uvnitř města. Na přírodovědecké fakultě působí známí vědci a zároveň pedagogové jako František Slavík, Radim Kettner, Julius Komárek nebo Karel Domin, kteří ve svých oborech zakládají nové školy, z nichž vychází řada nových pracovníků.
Pestré přírodní prostředí Prahy získalo na důležitosti v průběhu druhé světové války. V tehdejším protektorátu byl značně omezen pohyb osob a právě v té době blízkost přírodního prostředí vedla k intenzivnímu přírodovědeckému průzkumu i k formování generace nových přírodovědců.
Není proto divu,že po skončení 2.světové války dochází k dalšímu rozmachu spolu s celosvětovým bouřlivým rozvojem přírodních věd. Obrovský nárůst poznatků, nové metody i potřeby praxe si vynucují stále větší specializaci, takže přírodovědci už dávno netvoří tak jednolitý celek jako na konci minulého století. Geovědy se oddělují od biologických oborů, šíří se však i mezera mezi botanikou a zoologií, zatímco pražská příroda stále více slouží vědeckému výzkumu i mezinárodní reprezentaci. Některé hodnoty pražské přírody dosahují světového uplatnění, jak nejlépe dokládá stratigrafie siluru a devonu, od dob Barrandových stále podrobněji zkoumaná a zdokonalovaná, takže může sloužit jako vzor a opora i pro vzdálené oblasti. Řada jednotlivých stupňů získává své pojmenování podle lokalit v pražském prostoru, jak dokládají názvy přídolí, lochkov, prag, zlíchov nebo dalej. Z Prahy jsou popsány některé fytocenózy. Profily v cihelnách a štěrkovnách poskytly významné opory pro polyglacialistický systém čtvrtohor. Buduje se organizace státní ochrany přírody a v Praze vzniká síť chráněných území, jakou se může pyšnit sotva která metropole. Zasahuje sem i CHKO Český kras. Ochrana přírody i životního prostředí se stává vysokoškolským oborem. Je nepochybné, že rozvoj přírodních věd v Praze byl od svých počátků příznivě ovlivněn a stimulován bohatstvím a pestrostí pražské přírody, která tak krom svého významu ryze přírodovědeckého nabývá i význam z hlediska historie přírodních věd v naší zemi.


Obraz...
Obraz Rudolfa Kellera z r. 1846 představuje nejen umělecké dílo, ale i zajímavý dokument, jak před 150 lety vypadala chráněná území Chuchelský háj a Barrandovské skály. Háj se zachoval v téměř nezměněné podobě, jen okolí kostelíka značně zarostlo. Barrandovské skály tehdy tvořily velkolepý geologický profil porostlý bohatou xerotermní vegetací. Dnes je zde z větší části nevhodná akátová výsadba, která podstatně snížila jejich přírodověckou i estetickou hodnotu. Tento obraz patří k nejstarším malbám, které inspirovala krajina v blízkém okolí Prahy

Deska dokumentující...
Deska dokumentující vědecký význam NPP Požáry

Joachim Barrande
Joachim Barrande

Český endemit...
Český endemit krasec druhu Cylindromorphus bohemicus byl popsán z Troje r. 1933


OBSAH