B2.2 PITNÁ VODA

B2.2.1 Zásobování obyvatelstva pitnou vodou z veřejné vodovodní sítě

Veřejná vodovodní síť v Praze a k ní příslušející úpravny pitné vody pro zásobování odběratelů pitnou vodou jsou od počátku roku 1998 ve správě akciové společnosti Pražská vodohospodářská společnost. Provozovatelem pražského vodovodního systému je akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace.

Úpravny vody

V roce 2003 nadále pokračoval dlouhodobý trend poklesu výroby vody. V porovnání s rokem 2002 bylo vyrobeno celkem o 3,308 mil. m3 vody méně, tj. pokles o 2,3 %.

V porovnání s předchozím obdobím nedošlo v posledním roce v oblasti zásobování pitnou vodou k žádným podstatným změnám v kapacitě úpraven vody.

Vodárna v Praze - Podolí byla v srpnu 2002 výrazně postižena povodní. V roce 2003 byly již veškeré následky povodní odstraněny a vodárna byla opět uvedena do plně provozuschopného stavu.

S ohledem na trvalý trend poklesu spotřeby vody bylo rozhodnuto, že vodárna Podolí bude dále využívána pouze jako rezervní zdroj. Její funkčnost byla ověřena v únoru 2003, kdy po celý měsíc dodávala pitnou vodu do vodovodní sítě. V dalších letech se očekává měsíční provoz jednou až dvakrát za rok.

V roce 2003, kdy byla vodárna Podolí v provozu pouze v únoru a v říjnu, vyrobila 2,211 mil. m3 pitné vody, což představuje podíl 1,5 % z celkového objemu výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. Jedná se sice o poměrně malý podíl na výrobě, avšak vodárna představuje pro Prahu velmi důležitý rezervní zdroj. V porovnání s rokem 2002 došlo ve vodárně Podolí k poklesu výroby o 8147 tis. m3.

Vodárna v Káraném je umístěna na soutoku Jizery s Labem. Byla uvedena do provozu v roce 1914 a byla první, která zajišťovala zdravotně nezávadnou pitnou vodu pro Prahu.

Její maximální kapacita je cca 1900 l.s-1. Voda je do Prahy čerpána třemi výtlačnými řady, z nichž každý má délku 23 km. Část vyrobené vody je předávána městům a obcím v nejbližším okolí.

Vodárna v Káraném je jedinou ze 3 výroben pitné vody pro Prahu, jejíž část produkce vody je z podzemních zdrojů ze štěrkopískových vrstev a artéských vrtů. Dalším zdrojem je povrchová voda z řeky Jizery, upravená umělou infiltrací. Předností vody z této úpravny je její výborná kvalita. Nevýhodou je dlouhodobá i krátkodobá závislost na klimatických podmínkách a nutnost energeticky náročného čerpání vody do Prahy. Časový průběh odběru vody z klasických (podzemních) zdrojů je patrný z obrázku. Z uvedeného časového průběhu je zřejmé, že k nejvýraznějšímu krátkodobému poklesu došlo v létě 2002 v souvislosti s plánovaným omezením odběrů z důvodu cementace svodných řadů, s plánovaným odstavením dvou čerpacích stanic z důvodu výměny čerpadel, a dále s odstávkou části klasických zdrojů v důsledku povodní. Z hlediska dlouhodobého vývoje je podstatné, že v posledním období dochází k poklesu těchto odběrů v souvislosti s trendem snižování spotřeby vody.

V roce 2003 vyrobila vodárna v Káraném celkem 31,769 mil. m3 pitné vody (v součtu ze zdrojů klasických a z umělé infiltrace), tj. 22,3 % z celkové výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s., což je menší podíl, než v roce 2002 (meziročně došlo k poklesu výroby v Káraném o 7,575 mil. m3).

Vodárna Želivka je nejmodernější a kapacitně největší úpravnou pitné vody pro Prahu. Do provozu byla uvedena v roce 1972. Její maximální výkon je okolo 7000 l.s-1, avšak vzhledem ke klesající spotřebě vody je využíván přibližně na polovinu. Kromě Prahy zásobuje Želivka pitnou vodou i část kraje Vysočina a menší oblasti Středočeského kraje.

Zdrojem vody pro tuto vodárnu je surová voda z řeky Želivky, akumulovaná ve vodárenské nádrži Švihov. Vodárenská nádrž byla navržena a postavena jako víceletá s využitelným objemem zásobního prostoru 246 mil. m3 mezi kótou 377,00 m n.m. a 343,10 m n.m. Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov od ledna 1993 je patrný z obrázku. Od začátku roku 1995 je možno pozorovat trvalý trend zvyšování hladiny. Od ledna 1996 je nádrž zcela naplněna a dochází pouze ke krátkodobým poklesům hladiny v závislosti na srážkách. Tato skutečnost souvisí s poklesem spotřeby vody a tím i snížením výroby vody ve vodárně Želivka v posledních letech. Extrémně suché období roku 2003 se projevilo největším poklesem hladiny od roku 1996 až na kótu 373 m n.m, avšak v porovnání se stavem v 1. polovině 90. let se jedná z provozního hlediska o pokles málo významný. V průběhu 1. pololetí 2004 došlo k opětovnému vzestupu hladiny na úroveň blízkou maximu.

Surová voda se upravuje na pískových rychlofiltrech. Po filtraci je voda odváděna na ozonizaci, kterou se zlepší senzorické vlastnosti vody. Zdravotní zabezpečení je zajištěno dávkováním chlóru.

Upravená voda je gravitací přiváděna do Prahy štolovým přivaděčem o délce cca 52 km a průměru 2,64 m, kterým se dopravuje voda do vodojemu Jesenice. Z tohoto vodojemu se voda přivádí na území hl. m. Prahy v oblasti mezi Písnicí a Hrnčířemi.

Mezi hlavní výhody zdroje Želivka patří relativní stálost kvality surové vody, značná kapacita zdroje a nízká energetická náročnost vzhledem ke gravitačnímu způsobu dopravy vody do Prahy.

Celkem bylo v roce 2003 vyrobeno ve vodárně Želivka 108,674 mil. m3 pitné vody, což představuje 76,2 % z celkové výroby vody v Pražských vodovodech a kanalizacích, a. s. Meziročně došlo na této úpravně vody k nárůstu výroby o 13 315 tis. m3. Tento nárůst do značné míry souvisí s nahrazením výroby za zdroj Podolí, který byl v roce 2003 v provozu pouze 2 měsíce.

Kromě výše uvedených zdrojů pitné vody provozovala v předchozích letech akciová společnost Pražské vodovody a kanalizace, průmyslový vodovod, sloužící k zásobení podniků v severovýchodní části Prahy užitkovou vodou. Čerpací stanice je situována na Libeňském ostrově a zdrojem vody pro ni je řeka Vltava. Při povodních v srpnu 2002 došlo k zatopení a poškození této čerpací stanice. Z tohoto důvodu byl průmyslový vodovod odstaven a vzhledem k rozsahu poškození nebyl dosud uveden do provozu.

Tab. B2.9 Výroba vody v jednotlivých úpravnách Pražských  vodovodů a kanalizací, a. s. v roce 2003

Úpravna
Treatment Plant

Výroba [tis. m3]
Production [1,000 m3]

Podíl [%]
Share [%]

Želivka

108 674

76,2

Káraný

31 769

22,3

Podolí

2 211

1,5

Průmyslový vodovod / Industrial water supply

0

0,0

Celkem / Total

142 654

100,0

Zdroj: PVK, a. s.

Distribuce

Distribuce vody na území Prahy je pro složitou konfiguraci terénu technicky velmi náročná. Pro dopravu vody je k dispozici 3549 km vodovodních řadů (z toho 3519 km řadů pro rozvod pitné vody), 670 km vodovodních přípojek, 40 čerpacích stanic a 71 vodojemů o celkovém objemu 960 000 m3.

Vodovodní síť vykazuje vzhledem ke svému stáří, podmínkám uložení, materiálové skladbě, korozním a dalším vlivům poměrně značnou poruchovost. Z celkové délky pražské vodovodní sítě je přibližně 1000 km starších než 60 let, což představuje 30 %. Počet havarijních výkopů, které musely být provedeny pro zajištění provozu pražské vodovodní sítě v roce 2003 činil 7349, což je o 500 méně, než v roce 2002. Celkem bylo likvidováno 76 havárií 1. kategorie (přerušení dodávky vody pro více než 1000 obyvatel nebo pro důležité objekty) a 280 havárií 2. kategorie (přerušení dodávky pro 300–1000 obyvatel nebo důležité objekty). V porovnání s rokem 2002 došlo v roce 2003 k nárůstu počtu havárií 1. kategorie o 28 a 2. kategorie o 92.

Důsledné vyhledávání skrytých úniků vody z potrubí a odstraňování černých odběrů se projevilo v posledních letech výrazným snížením ztrát vody. Tento vývoj zobrazuje obrázek. Nejvyšší ztráty vody byly vykázány v roce 1996, kdy dosáhly hodnoty 46 % z vody k realizaci. V následujících letech docházelo k jejich každoročnímu poklesu. V roce 2003 již byly necelých 29 %.

Spotřeba vody a její krytí

V roce 2003 bylo vyrobeno celkem 142 654 187 m3 vody. Z tohoto množství bylo předáno mimopražským odběratelům 14 066 266 m3. Veškerá voda spotřebovaná v Praze byla vyrobena ve zdrojích provozovaných Pražskými vodovody a kanalizacemi, a. s.

Vývoj výroby pitné vody od roku 1986 v jednotlivých vodárnách je patrný z obrázku. Z grafu je zřejmé, že i nadále pokračuje dlouhodobý trend každoročního poklesu výroby vody, který trvá od roku 1991. Výjimkou byl pouze rok 1996, kdy došlo k meziročnímu nárůstu výroby.

Procentuální podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody od roku 1986 znázorňuje obrázek. V zobrazeném časovém období došlo k největšímu poklesu podílu na celkové výrobě u vodárny Podolí. V roce 2002 činil její podíl 7,1 %, zatímco v roce 2003 pouze 1,5 %. V případě vodárny Káraný došlo v roce 2003 k poklesu podílu na celkové výrobě pitné vody na hodnotu 22,3 %. Úpravna vody Želivka dosáhla v roce 2003 podílu 76,2 %, což v porovnání s předchozími roky představuje výrazný nárůst.

Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody je graficky vyjádřen v obrázku, který názorně dokumentuje, že po několika letech každoročního nárůstu podílu podzemní vody dochází od roku 2002 k jeho mírnému poklesu. V roce 2003 tento podíl činil 15 %.

Obr. B2.4 Časový průběh odběru vody z klasických zdrojů v Káraném

Obrázek B2.4 Časový průběh odběru vody z klasických zdrojů v Káraném

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. B2.5 Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov

Obrázek B2.5 Vývoj výšky hladiny vody ve vodárenské nádrži Švihov

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. B2.6 Vývoj výroby pitné vody od r. 1986 v jednotlivých vodárnách

Obrázek B2.6 Vývoj výroby pitné vody od r. 1986 v jednotlivých vodárnách

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. B2.7 Podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody

Obrázek B2.7 Podíl jednotlivých vodáren na celkové výrobě pitné vody

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. B2.8 Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody

Obrázek B2.8 Podíl podzemní vody na celkovém množství vyrobené pitné vody

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. B2.9 Ztráta vody v síti

Obrázek B2.9 Ztráta vody v síti

Zdroj: PVK, a. s.

Obr. B2.10 Schéma rozvodu vody v Praze a mimopražské odběry

Obrázek B2.10 Schéma rozvodu vody v Praze a mimopražské odběry

Zdroj: PVK, a. s.

B2.2.2 Kvalita pitné vody

Praha byla v roce 2003 zásobovaná po dobu 10-ti měsíců ze dvou úpraven pitné vody (Želivka, Káraný), dva měsíce ze tří úpraven pitné vody – Želivka, Káraný, Podolí.

V srpnu 2002 byla úpravna Podolí v souvislosti s povodní odstavena z provozu a bylo rozhodnuto ponechat nadále úpravnu Podolí jako záložní zdroj pro Prahu. Úpravna je pravidelně udržována v takovém stavu, aby v případě potřeby byla schopna kdykoli zahájit výrobu pitné vody. V roce 2003 byl v únoru a říjnu obvyklý provoz úpravny Podolí, kdy vyráběná voda z této úpravny byla distribuována spotřebitelům. Po zbytek roku nebyla voda z této úpravny distribuována.

V roce 2003 byla kvalita pitné vody hodnocena dle vyhlášky MZdr. č. 376/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly (dále jen vyhláška). Tato vyhláška je prováděcím předpisem k zákonu o ochraně veřejného zdraví. Uvedené předpisy jsou v souladu s požadavky EU na pitnou vodu.

Proces výroby pitné vody byl v roce 2003 sledován laboratořemi na jednotlivých úpravnách v rozsahu ukazatelů nezbytných z technologického hlediska. V celé šíři ukazatelů dle vyhlášky byly rozbory prováděny v Oddělení laboratorní kontroly Praha (OLK Praha). Od roku 2001 jsou všechny laboratoře PVK, a. s. (pro kontrolu pitné i odpadní vody včetně vzorkování) sloučeny do Útvaru kontroly kvality vody. Laboratoře pitné vody – OLK Praha, OLK Káraný a OLK Želivka jsou akreditovány Českým institutem pro akreditaci (ČIA) v souladu s ČSN EN ISO/IEC 17025 včetně vzorkování, č. osvědčení 1247; 1247,1; 1247,2.

Program sledování kvality pitné vody na rok 2003 jak pro úpravny tak pro distribuční síť byl vypracován v souladu s požadavky platné legislativy a Hygienické stanice hl. m. Prahy resp. Krajské hygienické stanice Středočeského kraje a podle potřeb jednotlivých úpraven.

Celkem laboratoře PVK, a. s. v roce 2003 sledovaly kvalitu pitné vody u 7709 vzorků s celkovým počtem stanovení 82 721. Z toho 5513 vzorků bylo odebráno z pražské distribuční sítě, kde bylo provedeno 66 972 stanovení. Pro úpravnu Želivka bylo zpracováno 883 vzorků (6138 stanovení) upravené vody, pro úpravnu Káraný 1027 vzorků (7583 stanovení) a pro úpravnu Podolí bylo zpracováno 286 vzorků (2028 stanovení) pitné vody. Z celkového počtu provedených analýz pitné vody bylo 1,22 % v nesouladu s vyhláškou.

Vodárna Želivka

Maximálním špičkovým výkonem 6900 l.s-1 a výrobou cca 108,7 mil. m3 pitné vody v roce 2003 se řadí úpravna vody Želivka k největším úpravnám vody v Evropě a je největší úpravnou vody v České republice.

Technologický postup výroby pitné vody v úpravně vody Želivka

Etážový odběr surové vody umožňuje odebírat surovou vodu nejlepší kvality z různých hloubek nádrže Švihov. Úprava vody je jednostupňová koagulační filtrace, kde jako hlavní koagulant se používá síran hlinitý s možností úpravy pH kyselinou sírovou. Následuje filtrace na pískových rychlofiltrech, úprava pH vyrobené vody se zajišťuje vápenatým hydrátem. Významným stupněm úpravy vody je ozonizace, která v neposlední řadě ovlivňuje mikroskopický obraz, organoleptické vlastnosti vody a snižuje prekursory pro vznik vedlejších produktů chlorace. Dávkováním chloru na výstupu z úpravny je zajištěna zdravotní nezávadnost pitné vody.

Z regulačních vodojemů je voda odváděna štolovým přivaděčem do vodojemu v Jesenici a odtud je po dochlorování distribuována po Praze.

Korozívnost želivské vody je snižována optimalizací dávky vápenného hydrátu na pH vody 8 až 8,5, což současná legislativa připouští.

Na jaře 2003 došlo ke zhoršení kvality surové vody, jako následek povodně 2002, kdy byla voda z nádrže odpuštěna horním přepadem. Následně došlo ke zkratovému proudění v nádrži a to se projevilo zhoršením kvality surové vody v jarním období 2003 zejména v parametrech postihujících nutrienty, v parametru mikroskopický obraz a v neposlední řadě bylo zaznamenáno i zvýšení obsahu pesticidů. Důsledně řízenou technologií úpravy vody se dařilo vodu upravit na vodu pitnou. Kvalita vyráběné vody byla po celý rok v souladu s platnou legislativou.

Zvýšený obsah dusičnanů je trvalým problémem povodí Želivky. Tato voda není vhodná pro přípravu kojenecké stravy. V posledním desetiletí se koncentrace dusičnanů pohybuje kolem průměrné hodnoty 30–35 mg.l-1.

Vodárna Káraný

Vodárna v Káraném je jediná, která dodává jako část produkce vodu podzemní, která se vyznačuje výbornými parametry jakosti a z toho plynoucími příznivými biogenními vlastnostmi.

Podzemní pitná voda je v Káraném získávána ze tří systémů: přirozená infiltrace, umělá infiltrace a zdroj artéské vody (mimořádně kvalitní voda jímaná ze 7 artéských vrtů z hloubek 60–80 metrů). Z artéské vody je provzdušněním a pískovou filtrací odstraňováno železo. Po povinném zdravotním zabezpečení chlórem je voda dopravována do Prahy.

Důsledně prováděná kontrola jakosti káranské vody vykazovala po celý rok 2003 hodnoty všech sledovaných ukazatelů pod limity, které jsou dané vyhláškou. Pro trvalé zachování jakosti jímané pitné vody je nezbytná ochrana zdrojů vody a s tím spojený monitoring. Optimalizace ochrany zdrojů, monitoringu a hospodaření s vodou v jímacím území Káraný – to jsou očekávané výstupy matematického modelu celého jímacího území. Matematický model zadala v polovině roku 2003 správcovská společnost Pražská vodohospodářská společnost, a. s. a využíván bude jak správcovskou tak provozní společností Pražské vodovody a kanalizace, a. s.

Podíl Káraného v roce 2003 na zásobování Prahy pitnou vodou byl 22,3 %, úpravna vyrobila téměř 31,8 mil. m3 kvalitní pitné vody (charakteru vody podzemní).

Vodárna Podolí

Současný systém úpravy vody spočívá v předčištění surové vody v čiřičích, kam se jako flokulant dávkuje tekutý síran železitý. Při zhoršených podmínkách čiření se přidává jako pomocný flokulant PRAESTOL. Čiřiče zbaví surovou vodu až 95 % nečistot a takto předčištěná voda je alkalizována pro úpravu pH vody a převáděna na pískové filtry.Upravená voda je hygienicky zabezpečována chlórem.

Úpravna vyráběla vodu do distribuční sítě v roce 2003 v měsících únor a říjen, kdy kvalita surové vody byla z hlediska upravitelnosti velmi dobrá, kvalita vyráběné vody vyhověla požadavkům vyhlášky. Lze konstatovat, že kvalita surové vody byla v roce 2003 v obvyklých hodnotách jako před povodní a je i dle laboratorních pokusů prováděných po celý rok upravitelná na vodu pitnou.

Podíl Podolí v roce 2003 na zásobování Prahy pitnou vodou byl 1,5 %, celkové množství vyrobené pitné vody bylo za 2 měsíce provozu cca 2,2 mil. m3.

Distribuční síť

Mezi problémové ukazatele v distribuční síti se v roce 2003 řadily ukazatele železo, barva, zákal a především minimální zbytkový volný chlór u spotřebitele. Železo, barva a zákal, které se vyskytly v distribuční síti v nadlimitních koncentracích, vznikají v dopravované vodě sekundárně zejména v koncových a nezokruhovaných řadech. Ke zvýšenému obsahu železa (a s tím související nárůst barvy a zákalu), který se vyskytl v distribuční síti, přispěla koroze kovových trubních řadů bez vnitřní ochrany povrchu v kombinaci s velmi nízkou rychlostí proudění vody v řadech a dále pak jako důsledek manipulací v distribučním systému v souvislosti s opravami jak plánovanými tak opravami havárií. Při zjištění takovéto skutečnosti byla okamžitě prováděna náprava v dané oblasti (proplachy, odkalení apod.) s následnou kontrolou její účinnosti. V roce 2003 byl zaveden systém pravidelného odkalování hlavních distribučních řadů, i to by mělo přispět ke zlepšení kvality vody u spotřebitele. Ke kontinuálnímu sledování kvality pitné vody v distribuční síti přispívá 22 provozních zákaloměrů, z toho 3 jsou na výstupu z úpravny Podolí, ostatní pokrývají klíčové body distribuční sítě. Aktuální hodnota zákalu je přenášena na centrální dispečink PVK, a. s., což umožňuje trvalé sledování kvality vody a případné rychlé operativní řešení situace.

Kvalita pitné vody v distribuční síti je pravidelně kontrolována Hygienickou stanicí hl. m. Prahy. V roce 2003 nebyly zjištěny závažné výkyvy v kvalitě vody u vzorků sledovaných v rámci superkontroly Hygienickou stanicí hl. m. Prahy.

Obr. B2.11 Porovnání úpraven a vodovodní sítě z hlediska vybraných ukazatelů

Obrázek B2.11 Porovnání úpraven a vodovodní sítě z hlediska vybraných ukazatelů

Zdroj: PVK, a. s.

  OBSAH
AUTOŘI
ZKRATKY
voda
VODA
DALŠÍ KAPITOLA