B3.4 BIOMONITORING ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

B3.4.1 Sledování výskytu lymeské borreliózy a meningoencefalitidy v klíšťatech

V roce 2005 pokračovalo monitorování aktuální promořenosti původcem nákazy lymeské borre1iózy a klíšťové meningoencefalitidy ve vytypovaných lokalitách na území hl. m. Prahy, které je cíleně zaměřeno na sledování aktivity přírodních ohnisek nákazy v podmínkách hlavního města.

Sběr k1íšťat byl prováděn vlajkováním ve vybraných lokalitách pracovníky Hygienické stanice hl. m. Prahy – ústředí, oddělení DDD protiepidemického odboru Hygienické stanice hl. m. Prahy, ve spolupráci s pracovníky poboček Hygienické stanice – Jih, Západ a Sever. Vyšetření byla prováděna Národní referenční laboratoří pro lymeskou borreliózu SZÚ Praha a Národní referenční laboratoří pro arboviry KHS Ostrava.

Biologický vývoj klíšťat ovlivnily i klimatické podmínky v roce 2005. V letních měsících převládalo chladnější počasí, které významně nepoznamenalo jejich vývojový cyklus. Do laboratoří se odevzdalo požadované množství klíšťat ve všech stadiích vývoje k vyšetřeni lymeské borreliózy a k1íšťové meningoencefalitidy.

Výsledky promořenosti lymeské borreliózy na přítomnost spirochét v zástinu se pohybují na základě písemného sdělení SZÚ – Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu v průměru kolem 9,8 %. Průkaz patogenních borrelli PCR nebyl v roce 2005 z objektivních důvodů proveden (viz tabulka).

Tab. B3.6 Promořenost klíšťat původcem klíšťové meningoencefalitidy – lokality dodané oddělením DDD HS hl. m. Prahy v r. 2005

Lokalita
Locality

Datum
Date

Odběr
Number
of samplings

Samice
Females

Samci
Males

Nymfy
Nymphs

Celkem
Total

P 4, Kunratice

25. 5. 2005
Výsledky / Results

1

88
neg. 70

97
neg. 57

87
neg. 87

342
214

P 6, Dolní Šárka

30. 5. 2005
Výsledky / Results

1

32
neg. 22

30
neg. 30

27
neg. 27

89
79

Zdroj: HS HMP

Průběžné výsledky vyšetřeni klíšťat na přítomnost viru klíšťové meningoencefa1itídy prokázaly pozitivitu v dospělé populaci klíšťat v lokalitách Praha 4 - Kunratice a Praha 6 - Divoká Šárka. Lokalita Praha 9 - Klánovice je hodnocena s negativním výsledkem.

Výsledky ukazují na nutnost prevence (vhodné oblékání, použití repelentů, včasné odstranění klíštěte, včetně dezinfekce místa přisátí klíštěte, očkování) při návštěvě ve výše uvedených lokalitách. Očkování provádí zdravotní ústavy nebo praktičtí lékaři a podzimní období je nejvhodnější pro aplikaci první dávky této vakcíny.

Dále byl proveden sběr v lokalitách: Praha 1 - Petřín, Praha 5 - Prokopské údolí, Praha 4 - Kunratický les (srpnový sběr), Praha - Točná, z těchto lokalit jsou vzorky klíšťat opakovaně zpracovány, proto kompletní výsledky nejsou k dispozici. V případě dalších nových pozitivních výsledků na průkaz viru klíšťové meningoencefalitidy, budou výsledky zveřejněny na webových stránkách Hygienické stanice hl. m. Prahy.

Tab. B3.7 Promořenost klíšťat původcem lymeské borreliózy – v r. 2005

Lokalita / Locality

Samice
Females

Samci
Males

Nymfy (skupiny po 4)
Nymphs (groups of 4)

Celkem
Total

%

Vyšetřeno
Examined

Pozitivních
Positive

Vyšetřeno
Examined

Pozitivních
Positive

Vyšetřeno
Examined

Pozitivních
Positive

Vyšetřeno
Examined

Pozitivních
Positive

Satalická obora
Game reserve Satalice

10

1

10

2

4

0

24

12,50

Malešice

1

0

2

0

12

2

15

13,30

Petřín

10

1

20

2

80

1

110

11,76

Divoká Šárka
Divoká Šárka Valley

14

1

31

2

0

0

45

6,66

Prokopské údolí
Prokopské Valley

12

2

24

3

18

2

54

12,90

Lysolaje

14

2

18

2

8

0

40

10,00

Kunratický les – červen
Kunratický Forest – June

28

3

19

2

50

5

97

7,20

Stromovka

2

1

1

0

10

1

13

7,60

Radotínský háj
Radotínský Grove

13

2

10

2

1

0

24

16,60

Michle

14

2

9

2

23

1

46

10,80

Ďáblický les
Ďáblický Forest

7

1

4

0

4

0

15

6,60

Pražačka

16

2

9

1

1

0

26

11,50

Kunratický les – srpen
Kunratický Forest – August

15

1

13

2

44

5

72

11,10

Celkem / Total

156

19

170

20

255

17

581

9,80

Zdroj: HS HMP

B3.4.2 Aerobiologický monitoring ovzduší v Praze

Od 60. let 20. století se začala v Evropě rychle rozšiřovat síť monitorovacích stanic, která umožňuje na základě vzájemného porovnání výsledků výrazně upřesnit předpovědi vývoje pylové sezóny. Pylová sezóna probíhá každý rok trochu jinak. Důvodem je rozdílná meteorologická a tím i fenologická situace v jednotlivých letech, především vývoj průměrných denních teplot a vlhkosti. V jednotlivých letech se navíc významně liší intenzita pylové sezóny pro různé rostlinné druhy, tedy množství pylu, které určité rostliny na daném území uvolní do ovzduší a které tedy může ovlivňovat míru potíží alergického člověka. Československo se zapojilo do sítě Evropské pylové informační služby v roce 1992. V roce 2005 bylo na území České republiky v provozu celkem 10 monitorovacích stanic Pylové informační služby.

Pražská stanice začala pracovat v březnu 1993. Do června 1995 byla umístěna na poliklinice Karlovo náměstí, poté byla z provozních důvodů přemístěna do areálu Státního zdravotního ústavu ve Šrobárově ulici. V roce 2005 byla v provozu od 14. března do konce října (v době přípravy tohoto příspěvku byla ještě v provozu, tedy začátek října 2005).

V Praze a obecně v České republice patří k nejvýznamnějším aeroalergenům v jarním období (dominuje pyl stromů) pylová zrna břízy (Betula), v širším pojetí celá čeleď Betulaceae; pyl jednotlivých zástupců této čeledi vykazuje značnou zkříženou reaktivitu. To znamená, že člověk alergický na jeden druh této čeledi může mít potíže i při kontaktu s dalšími jejími zástupci. V letním období jsou jednoznačně nejvýznamnější skupinou aeroalergenů trávy (Poaceae). Také pyl trav se vyznačuje velmi silnou zkříženou reaktivitou mezi jednotlivými zástupci. Výrazně také v tomto období stoupá koncentrace spor plísní v ovzduší, především rodu Cladosporium a Alternaria.

Pro podzimní období je typická dominance pylu plevelů, především pelyňku (Artemisia). Pylová zrna ambrózie (Ambrosia), která jsou důležitým alergizujícím aeroalergenem v Maďarsku, na Slovensku a částečně i na jižní Moravě, se v posledních letech pravidelně objevují také ve spektru pražských aeroalergenů konce léta a začátku podzimu (viz graf). S ohledem na explozivní šíření ambrózie po Evropě v posledních letech je proto třeba výskyt tohoto alergenu pečlivě monitorovat a urychleně zahájit preventivní opatření k eradikaci tohoto plevele v oblasti Prahy. V srpnu také obvykle vrcholí sezóna plísní, koncentrace jejich spor v ovzduší řádově převyšuje koncentraci všech pylových alergenů tohoto období.

Pylová sezóna 2005 začala v Praze poměrně pozdě – až ve druhé dekádě března, a to květem lísky (Corylus) a olše (Alnus) a trvala podobně jako v předchozích letech do konce září až začátku října. Sezóna břízy (Betula) probíhá obvykle společně se sezónou jasanu (Fraxinus). Bříza rozkvetla o něco později než v minulém roce – kolem 5. dubna – a její sezóna byla průměrně silná. Vrcholu dosáhla v období od 12. do 20. dubna 2005, poté koncentrace tohoto alergenu v ovzduší již pozvolna klesala. Sezóna trav (Poaceae) se v roce 2005 rozběhla ve druhé polovině května, což odpovídá dlouhodobému průměru, a byla podprůměrně slabá. Nejvíce pylu trav se v ovzduší objevovalo během června, vrcholu sezóny dosáhly trávy na přelomu června a července.

V průběhu července se v ovzduší Prahy objevovalo průměrné množství pylu trav. S několika menšími vrcholy se vzdušná koncentrace tohoto pylu držela na alergologicky významné úrovni do začátku srpna. Poté již množství pylu trav vytrvale klesalo. Pelyněk (Artemisia) se začal pravidelně objevovat v ovzduší v poslední dekádě července. Jeho sezóna byla také velmi slabá, vrcholu dosáhla v první polovině srpna. Také ambrózie (Ambrosia) měla letos velmi slabou sezónu, podobně jako v roce 2004. V ovzduší se tento alergen začal pravidelně objevovat až začátkem září, výraznější vrchol byl zaznamenán v prvním týdnu tohoto měsíce. V době přípravy tohoto přehledu (začátek října) sezóna ambrózie pomalu doznívala. Od druhé dekády září byla celková koncentrace všech pylových zrn v ovzduší již jen velmi nízká.

Předkládané grafy zachycují koncentraci nejvýznamnějších pylových alergenů v pražském ovzduší za posledních 6 let, tedy od roku 2000 do konce září 2005. Pylové analýzy v roce 2005 prováděl SZÚ – Monitoring zdraví a životního prostředí, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10.

Obr. B3.9 Koncentrace pylových alergenů v ovzduší Praha, 2000–2005

Obrázek B3.9 Koncentrace pylových alergenů v ovzduší Praha, 2000–2005

Zdroj: PIS

Obr. B3.10 Koncentrace pylových alergenů Praha 2005

Obrázek B3.10 Koncentrace pylových alergenů Praha 2005

Zdroj: PIS

Obr. B3.11 Koncentrace pylu ambrózie v ovzduší Praha, 1993–2005

Obrázek B3.11 Koncentrace pylu ambrózie v ovzduší Praha, 1993–2005

Zdroj: PIS

B3.4.3 Bioindikační monitoring životního prostředí – pravidelné sledování živé složky na vybraných lokalitách

I když jsou všechny působící chemické a fyzikální vlivy přesně registrovány, je souhrnné hodnocení společného účinku všech faktorů a škodlivin životního prostředí na lidský organismus problematické vlivem synergismu – vzájemného zesílení, nebo naopak i oslabení účinku jednoho faktoru jiným (např. zásaditý prašný spad z cementárny + kyselé deště...). Konečné hodnocení se pak obvykle omezuje na porovnání jednoho činitele, který dosahuje vysokých hodnot, s konvenční normou kritické hladiny. Tyto hodnoty pro jediný faktor se navíc liší v různých státech a jsou to tedy zjevně kriteria značně subjektivní. Kritické meze pro společné působení většího počtu škodlivin současně se v normách vůbec neuvažují, ačkoliv v praxi je naopak obvyklý výskyt znečištění kombinovaného.

Z toho vyplývá smysl bioindikačního monitoringu: zde se sleduje ne příčina, ale výsledek – reakce organismů na souhrnný stav životního prostředí a jeho změny. Protože některé rostliny a živočichové reagují na rostoucí zátěž prostředí citlivěji než člověk, je možné s předstihem její účinky registrovat a posuzovat míru přijatelnosti místních podmínek pro lidskou populaci.

Použitá metodika: provádí se opakovaná inventarizace vybraných skupin rostlin a živočichů s výraznou výpovědní hodnotou na pěti modelových přírodního územích Prahy. Výsledkem je jednak popis aktuálního stavu, jednak zjištění časového trendu porovnáním s předešlými etapami.

Zpracovávaná území:

Divoká Šárka (1984, 1988, 1993, 1998, 2003)
Prokopské údolí (1984, 1989, 1994, 1999, 2004)
Pitkovické údolí a Uhříněveská obora (1985, 1990, 1995, 2000)
Soutok Vltavy a Berounky (1986, 1991, 1996, 2001)
Trojská kotlina (1987, 1992, 1997, 2002)

V roce 2004 bylo zpracováno CHÚ Prokopské údolí. Pro srovnávací hodnocení se zdejšími předešlými výsledky bylo nutno vzít v úvahu některá klimatická specifika tohoto roku a odchylky od normálu: po značném suchu počátkem jara do poloviny července zůstalo chladno, pak navázalo horké suché léto, ukončené koncem srpna chladnějším a vlhčím počasím.

Komentáře k jednotlivým zpracovaným skupinám:

Lišejníky, zejména epifytické, jsou vynikajícím bioindikátorem čistoty ovzduší, proto je jim v tomto monitoringu věnována zvláštní pozornost. Tato skupina také mimořádně výrazně reagovala na zlom v kvalitě i kvantitě vzdušného přenosu městského znečištění ovzduší po roce 1989, kdy celkem náhle přestalo plýtvání agrochemikáliemi, nastoupil výrazný přechod na bezolovnatý benzin, začaly být důrazně postihovány různé průmyslové zdroje znečištění a prosadil se ve značné míře přechod domácností od pevných paliv na zemní plyn (v současnosti v tomto směru hrozí vlivem zdražení k návratu do minulosti...).

Současné údaje z Prokopského údolí, které je jedinečnou a bohatou enklávou v denaturovaném okolí, indikují nejen zastavení dřívějšího ústupu druhů, ale i zřetelný návrat některých dříve vymizelých. Pro další vývoj bude významné, aby nakonec nepřevážily nastupující negativní vlivy zabírání ochranného pásma výstavbou, a narůstající invaze neukázněných návštěvníků.

Inventarizací mechorostů a porovnáním s rokem 1999 nebyly konstatována změny kvalitativní; kvantitativní hodnocení konstatuje postupný úbytek některých druhů, vázaných na ojedinělá mikrostanoviště, jejichž přetrvávání je nejisté, neboť narůstá jejich poškození. Se zánikem těchto stanovišť (staré kmeny stromů...) patrně zde zaniknou i druhy na ně vázané.

Na druhé straně bylo pozorováno šíření invazních druhů do nových, dříve neobsazených stanovišť. Podobně, jako v případě lišejníků, je území i z hlediska mechorostů hodnoceno jako mimořádně bohaté a významné, dokonce převyšující i území Divoké Šárky.

Botanický průzkum zaznamenal 294 druhů z celkového množství 574 historicky doloženého v literatuře od roku 1870. Z toho je 10 druhů silně ohrožených a 23 ohrožených. Navíc byl zjištěn nový druh Apion semivittatum, nikdy dříve neuváděný. Kvantitativní hodnocení konstatuje změny rozsahu výskytu především vlivem změn obhospodařování (pastva, kosení, odstraňování, či šíření křovin a dřevin).

Průzkum malakofauny indikuje celkově setrvalý stav, i když dochází k řadě výrazných dílčích změn vlivem nově vznikajících či měnících se porostů. Překvapivě byl zjištěn výskyt druhu Helicopsis striata (považovaný zde za dávno vyhynulý) a pozoruhodná kvantitativní invaze dalšího druhu jihoevropského původu během krátkého pětiletého mezidobí.

Úbytky četnosti některých druhů nejsou způsobeny znečištěním, působí tu zejména spontánní zarůstání i umělá výsadba dříve otevřených ploch. Svůj vliv mají i další změny a události, jako spontánní úhyn borovice černé, této cizí a uměle vnesené dřeviny, a na druhé straně růst návštěvnosti s jejími průvodními negativními účinky.

Počet zjištěných druhů motýlů (62) se od roku 1999 nezměnil, vedle dvou vymizelých se objevily dva nové. U řady druhů se projevil úbytek počtu jedinců, což lze zčásti přičíst nerovnoměrnému klimatickému rozvoji ročního cyklu a změnám velikostí osídlovaných ploch. Na druhé straně kvalitativní index druhového složení mírně vzrostl (z 38,7 na 41,1), což indikuje nabídku kvalitnějšího a původnějšího životního prostředí, tedy náznak ústupu antropogenního znehodnocení vneseným znečištěním a pozitivní vývojový trend.

Inventarizace fytofágních brouků zjistila 179 druhů, klasifikovaných jako 16 reliktních, 44 typických a 119 expanzivních. Zcela nově zjištěným druhem je zde nosatec Lixus iridis, který se v poslední době začal náhle šířit z důvodů zatím neznámých. Další nový druh je Apion semivittatum, který ještě před několika lety nebyl v Čechách zaznamenán, zde byl nalezen na okraji území nad Hlubočepy. Z bohatého výčtu druhů i zde vyplývá mimořádná hodnota území, které by si zasloužilo odpovídající péči. Změny, které zde v této složce fauny probíhají, nejsou již způsobeny změnami chemismu prostředí v důsledku atmosférického přenosu znečištění, nýbrž změnami rozsahu stanovišť a dalšími vlivy, jakož i účinky návštěvnosti.

Fauna střevlíkovitých brouků byla více než jiné složky postižena klimatickými anomáliemi posledních dvou roků. To se projevilo zejména na početnosti jedinců v populacích řady druhů.

Celkem bylo od konce 18. století zde zjištěno 215 druhů, z toho letos bylo ověřeno 119 druhů. Celkový počet druhů dnes odpovídá zhruba stavu do roku 1950, kdy začal nástup rostoucího znečištění, ale úbytek 9 reliktních, a tedy nejcennějších druhů (kterých dnes zbývá jen 8) indikuje kvalitativní pokles jejich náhradou druhy adaptabilními a expanzivními. Úbytek reliktů skončil kolem roku 1989, od té doby se dva z nich postupně vrátily jako doklad pozitivního vývoje kvality prostředí, zejména v lesích, křovinách a nivy potoka. Na xerotermních stanovištích naopak pokračuje trvalý úbytek reliktních i adaptabilních druhů zarůstáním a poklesem stanovištní diverzity.

Druhová rozmanitost obojživelníků je nízká, jsou zde pouze 2 skokani a ropucha obecná, která je početně dominantní. Stavy všech tří druhů i nadále klesají, zejména ústupem vhodných podmínek pro reprodukci. Jarní tahy přes silnici jsou ohrožovány rostoucím autoprovozem (teprve v roce 2004 zde byla na jaře poprvé uskutečněna účinná ochranná služba mládeže ze Základní organizace 01/68 ČSOP).

Průzkum fauny plazů sice přinesl překvapivý ojedinělý nález užovky hladké, do té doby nezaznamenané (tento druh žije rozptýleně a pro svůj způsob života je nesnadno zjistitelný), ale u dalších 3 sledovaných druhů byl konstatován pokračující ústup početnosti. Je to důsledek rostoucí návštěvnosti a vytlačování z vhodných slunných stanovišť neustálým rušením lidmi i volně pobíhajícími psy.

Ptactvo tvoří dominantní skupinu zdejších obratlovců. Bylo zjištěno 52 druhů, z toho 5 ohrožených a 1 silně ohrožený. Početní stavy lze považovat za stabilizované, i když dochází ke zbytečným ztrátám např. hromadnými úhyny ptactva nárazem o skleněné protihlukové bariéry v barrandovském sídlišti. Nadpoloviční většina druhů je potravně závislá na hmyzu a jiné živočišné potravě, což svědčí i o produktivitě biomasy na nižších stupních potravního řetězce. Pokud jde o znečištění, byla konstatována neúnosná kontaminace Dalejského potoka z výpustí domovního odpadu. To však ovlivňuje jiné složky zdejší fauny.

Souhrnně je možno konstatovat co už bylo naznačeno v komentáři k lišejníkům, že pokud ve sledovaných složkách přírody probíhají negativní změny, nejsou i způsobeny změnami intenzity atmosférického přenosu městského a agrochemického znečištění, které po roce 1989 začalo ustupovat a přestalo být významným faktorem kvality prostředí. To se projevilo zastavením postupující degradace většina sledovaných skupin. Od té doby je kvalita prostředí, indikovaná tímto biomonitoringem, hodnocena jako nejen stabilizovaná, ale i mírně se zlepšující.

Pokud jsou zaznamenány negativní procesy, vztahují se evidentně k jiným příčinám – důsledkům rostoucí návštěvnosti, tlaku obkličující zástavby v ochranném pásmu, změnám využívání vegetačního krytu i mimo civilizačním faktorům, jako jsou přirozené biocykly, anomálie ročního chodu klimatu apod.

Obr. B3.12 Vývoj populací obojživelníků

Obrázek B3.12 Vývoj populací obojživelníků

Zdroj: ČSOP

Obr. B3.13 Vývoj populací plazů

Obrázek B3.13 Vývoj populací plazů

Pozn.: bez nově uvedeného druhu užovky hladké

Zdroj: ČSOP

Obr. B3.14 Prokopské údolí – počty druhů evidovaných a předpokládaných podle skupin a období

Obrázek B3.14 Prokopské údolí – počty druhů evidovaných a předpokládaných podle skupin a období

Zdroj: ČSOP

  OBSAH
AUTOŘI
ZKRATKY
krajina
KRAJINA
DALŠÍ KAPITOLA